Polovina lidí za posledních pět let ztratila někoho blízkého, i tak se ale v hodně rodinách o smrti vůbec nemluví. Nový průzkum ukazuje, co lidem pomáhá zvládat zármutek a proč někdy stačí obyčejná slova.
Podle Velkého průzkumu rodin, který pro finanční dům UNIQA provedla letos agentura NMS, přišla polovina dotázaných v posledních pěti letech o někoho blízkého. Třetina zároveň uvedla, že se se ztrátou dosud nevyrovnala. Do průzkumu se zapojilo tisíc respondentů v Česku a stejný počet na Slovensku.
Podle výsledků prožívá každý ztrátu jinak, dvě třetiny lidí ale odpověděly, že jim při vyrovnávání se se ztrátou nejvíce pomáhá podpora rodiny a přátel. Jenže v každé třetí domácnosti se podle průzkumu o smrti vůbec nemluví.
„Je mi to líto, jsem tu pro tebe“
Když někdo v okolí ztratí blízkého člověka, často lidé nevědí, co říct. Mají strach, aby mu nepřipomněli bolestivou zkušenost nebo neřekli něco nevhodného. Podle poradenské pracovnice organizace Cesta domů Elišky Hronešové ale pozůstalým nejvíce ubližuje právě mlčení okolí.
Proto doporučuje jednoduchá a upřímná slova: „Je mi to líto, jsem tu pro tebe.“
Připomíná také, že smutek není jedinou emocí, kterou člověk po ztrátě prožívá. Může se objevit vztek, pocit viny, ale i fyzické problémy. A neexistuje žádný časový limit, dokdy by měl člověk přestat truchlit.
„Jde o to naučit se s tou ztrátou nějak žít. A nemusí to být vždycky horší,“ vysvětluje Hronešová.
Jak o smrti mluvit s dětmi?
Ještě složitější může být téma smrti v rodinách s dětmi. Dospělí se je často snaží před bolestivou zkušeností ochránit, odbornice a odborníci ale doporučují s nimi o ztrátě mluvit otevřeně a způsobem odpovídajícím jejich věku.
„V loňském roce s námi toto téma děti otevřely v 557 případech. Proto považujeme za velmi užitečné nabídnout jejich blízkým dospělým podporu, jak tyto situace společně lépe zvládat,“ říká vedoucí prevence Linky bezpečí Kateřina Lišková.
Důležitou roli může hrát také možnost se s blízkým člověkem rozloučit. A nemusí jít nutně o klasický pohřeb.
Podle Pavla Duby z organizace Cesta domů může mít rozloučení podobu společného výletu na oblíbené místo zesnulého, zasazení stromu nebo setkání s rodinou a přáteli. Zapojit se do takové aktivity mohou i děti.
„Děti jsou silné. Často nemají obavy, které máme my dospělí – krásně to zvládnou,“ říká Duba.
Kde hledat pomoc, když ztrátu nezvládáš?
Jestli se vyrovnáváš se smrtí blízkého člověka, nemusíš na to být sám*sama. Pomoci může rozhovor s někým, komu důvěřuješ, ale také odborná podpora.
Cesta domů – poradenství pro pozůstalé a pečující.
Umírání.cz – praktické informace o závěru života, truchlení i adresář dostupných služeb.
Linka bezpečí – bezplatná pomoc dětem a studentům do 26 let na čísle 116 111.
Rodičovská linka – poradenství pro dospělé, kteří řeší náročnou situaci dítěte, na čísle 606 021 021.
Neexistuje jediný správný způsob, jak truchlit. Někomu pomáhá mluvit, jiný potřebuje čas o samotě. Důležité je mít možnost o svých pocitech mluvit, pokud chceš, a vědět, kam se obrátit, když je toho příliš.
