Nejsme ani v půlce ledna a dění ve světě je přinejmenším napjaté a především nepředvídatelné. Jaké mohou být Trumpovy další kroky a je to, co dělá, vůbec legální?
Ještě neuběhly ani dva týdny a letošní rok už přinesl tolik dění, že se v tom začíná blbě orientovat. USA napadly Venezuelu a unesly jejího prezidenta, v Íránu začaly masivní protesty proti tamnější vládě s cílem ji sesadit, bohužel se to neobešlo bez lidských obětí, mezitím Trumpem posílení federální agenti z imigračního úřadu pro hraniční kontrolu (ICE) zastřelili ve státě Minnesota 37letou Američanku poté, co se snažila deeskalovat hádku a z místa odjet.
A to je jen zlomek událostí bez většího kontextu k nim, my se ale přece jen musíme na následujících řádcích vrátit k situaci ve Venezuele, která totiž podtrhuje, že mezi dnešními Spojenými státy a diktátorskými režimy jako Rusko není už zase tak velký rozdíl. Ostatně sám Donald Trump v rozhovoru pro The New York Times prohlásil, že jediné omezení jeho moci leží v jeho vlastní morálce. Kdo totiž potřebuje mezinárodní právo, když má v čele nejmocnějšího státu na světě muže, který podváděl svoji manželku s pornoherečkou, když byla těhotná, a pak se ji snažil uplatit, aby si to nechala pro sebe. Nicméně pojďme se od starých zločinů amerického prezidenta vrátit k těm současným.
Rekapitulace dění okolo Venezuely
3. ledna napadly Spojené státy americké Caracas a unesly prezidenta Venezuely Nicoláse Madura. Poté, co americké speciální síly Delta Force zajaly Madura a jeho manželku Cilii Flores v jejich rezidenci, byl svržený lídr přepraven do New Yorku. Skončil v nechvalně proslulé věznici MDC Brooklyn, kde dříve seděl například Diddy nebo Luigi Mangione.
Donald Trump bezprostředně poté oznámil, že USA přebírají kontrolu nad zemí. Místo Madura teď Venezuelu vede viceprezidentka Delcy Rodríguez, které americký prezident vzkázal, že „pokud nebude dělat správné věci, zaplatí za to velmi vysokou cenu, pravděpodobně vyšší než Maduro.“
Zásah nesl název Operace Absolutní odhodlání a měl za cíl bojovat proti údajnému narkoteroristovi a nelegitimně zvolenému prezidentovi. Tato operace ale zřejmě porušila Článek 2(4) Charty OSN.
Trump ale svůj postup obhajuje nutností chránit Venezuelany: „Budeme řídit zemi do té doby, než bude možné provést bezpečný, řádný a rozumný přechod. Nemůžeme riskovat, že někdo jiný převezme Venezuelu a nebude myslet na dobro venezuelského lidu,“ uvedl tehdy Donald Trump.
Na kritiku, že porušuje zákony, reagoval tím, že „nepotřebuje mezinárodní právo“ a jeho vlastní morálka je jediné, co ho může zastavit.
Co na to říkají odborníci?
Experti to však vidí jinak. „Na mezinárodní úrovni existuje velmi jasná hranice pro výkon jurisdikce, a to, že jeden stát nemůže uplatňovat své právo na území jiného státu, pokud tento stát nedá svůj souhlas,“ uvádí zpravodajka OSN Margaret Satterthwaite.
„Pokud tedy například nějaký stát poskytl útočiště osobě, kterou USA považují za uprchlíka, mohou USA tento stát oslovit a požádat o souhlas s jejím zatčením a předáním do USA, kde bude souzena. Nemohou však vstoupit do jiného státu bez jeho souhlasu a zadržet tamní osobu, i když byla řádně obviněna americkým soudním systémem,“ dodává.
Podobný názor má i profesorka na Oxfordské univerzitě Janina Dill. „Američtí představitelé to označili za operaci k prosazení práva, ale to nic nemění na skutečnosti, že USA v daném okamžiku zahájily mezinárodní ozbrojený konflikt s Venezuelou. Navíc USA nemohou legálně prosazovat právo na území jiných států bez jejich souhlasu. Operace k prosazení práva, která byla součástí použití síly, je rovněž v rozporu s mezinárodním právem,“ uvedla.
„Donreova“ doktrína?
Že si Washington z mezinárodních norem těžkou hlavu nedělá, potvrdilo americké ministerstvo zahraničí na síti X. „Toto je naše hemisféra,“ konstatoval úřad v době, kdy začínalo soudní řízení s Madurem.
Příspěvek americké diplomacie odkazuje na Monroeovu doktrínu z roku 1823, která původně vznikla jako varování evropským mocnostem, aby se nepokoušely kolonizovat americké kontinenty.
„Nezávislá území západní polokoule by byla výhradně doménou Spojených států. Na oplátku se Spojené státy zavázaly, že se nebudou vměšovat do politických záležitostí Evropy, jako byl například probíhající boj Řecka za nezávislost na Osmanské říši, a že nebudou zasahovat do stávajících evropských kolonií v Americe,“ píše se o doktríně na stránkách amerického ministerstva zahraničí.
„Monroeova doktrína je velká věc, ale my jsme ji už dávno překonali, a to opravdu výrazně. Nyní se jí říká Donroeova doktrína. Podle naší nové strategie národní bezpečnosti nebude americká dominance na západní polokouli nikdy znovu zpochybněna,“ uvedl Donald Trump. Podle této doktríny by pod Spojené státy americké patřila i Kanada.
Další na řadě je Grónsko?
Venezuela ale zřejmě byla jen začátek. „Absolutně potřebujeme Grónsko,“ uvedl Donald Trump pouze jeden den po zásahu v Caracasu.
Olej do ohně přilila Katie Miller, konzervativní influencerka a manželka Stephena Millera z Trumpovy administrativy. Přímo v den útoku na Venezuelu zveřejnila na síti X mapu Grónska zahalenou do americké vlajky a dodala k tomu komentář „Brzy.“
„Pokud se Spojené státy rozhodnou vojensky zaútočit na jinou zemi NATO, pak se všechno zastaví – včetně NATO, a tím pádem i bezpečnosti po druhé světové válce,“ reagovala premiérka Dánska Mette Frederiksen.
Trump argumentuje tím, že pokud Grónsko nevezmou USA, udělá to někdo jiný „Nedovolíme, aby Rusko nebo Čína okupovaly Grónsko. To udělají, pokud to neuděláme my. Takže s Grónskem budeme něco dělat, buď snadnou cestou, ale pokud to nepůjde snadno, uděláme to těžkou cestou,“ vysvětlil americký prezident v pátek.
Kanada jako 51. americký stát
Není to ale bohužel jen Grónsko, či Venezuela, na koho si Trump dělá zálusk. Už na začátku svého druhého prezidentského období neskrýval americký prezident touhu po tom, aby se Kanada stala „51. americkým státem.“ Tehdy uvedl, že by v tom případě měla mnohem nižší daně, lepší vojenskou ochranu obyvatel a žádná cla.
Zdá se proto, že kanadský premiér Mark Carney k situaci přistupuje opatrně. „Kanada neuznává nelegitimní režim Madura od té doby, co ukradl volby v roce 2018. Kanadská vláda proto vítá příležitost pro svobodu, demokracii, mír a prosperitu venezuelského lidu,“ vyjádřil se Carney na sociální síti X.
Jakékoli přímé či nepřímé náznaky, že by USA stály o Kanadu, ale tamnější vláda i obyvatelé pokaždé okamžitě smetli ze stolu jako nevhodné a zároveň mimo realitu. Jak ale všichni víme, tam žije značná část americké populace včetně jejích současných představitelů už pěkných pár let, čili v tuhle chvíli nejde vyloučit ani toto území.
Jižní Amerika se má na co těšit
Tlak se stupňuje i v sousedství Venezuely. Donald Trump se nově pustil do kolumbijského prezidenta Gustava Petra, kterého označil za „nemocného muže, který rád vyrábí kokain a prodává ho do Spojených států.“
„Využívání Latinské Ameriky výhradně pro ropu by vedlo ke zničení mezinárodního práva, a tím k barbarství a třetí světové válce,“ reagoval Petro na sociální síti X. A tím seznam stále nekončí.
„Kuba je připravena padnout,“ uvedl americký prezident v souvislosti s pokusem nelegálně převzít moc ve Venezuele. „Kuba nyní nemá žádné příjmy. Všechny své příjmy získávala z Venezuely, z venezuelské ropy. Nyní nedostává nic. Kuba je doslova připravena padnout.“ Za Madurovy vlády Venezuela poháněla kubánskou ekonomiku levnou ropou.
„Kdybych žil v Havaně a byl ve vládě, měl bych přinejmenším obavy,“ uvedl americký ministr zahraničí Marco Rubio na tiskové konferenci. Dále pak Trump nezapomněl ani na Mexiko. Ve čtvrtek oznámil, že americké síly zahájí pozemní operace v Mexiku zaměřené na drogové kartely.
„Nyní se začneme zabývat kartely. Kartely ovládají Mexiko,“ prohlásil.
Eskalace na Blízkém východě a další možnosti
Jak už jsme zmínili na začátku, protesty v Íránu každým dnem eskalují. Byly vyvolány bezprecedentním poklesem hodnoty národní měny, kdy si lidé po dekádách útlaku konečně řekli, že už toho měli dost, a tak nyní požadují kromě jiného i odstoupení nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího. A vložil se do toho samozřejmě i Donald Trump, který okamžitě pohrozil, že v případě útoků na civilisty (ke kterým v době psaní už došlo) se má Írán připravit na zásah ze strany USA.
„Situaci pečlivě sledujeme. Pokud začnou zabíjet lidi jako v minulosti, zasáhneme. Udeříme je velmi tvrdě tam, kde to bolí,“ pohrozil americký prezident.
Jaké budou další kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa, nikdo neví. Jisté je jen to, že seznam jeho cílů se nebezpečně rozrůstá a právě jeho absolutní nepředvídatelnost znemožňuje odhadnout další vývoj situace. Jisté však je, že stejně jako klesá důvěra v USA ve světě, klesá důvěra v jeho politické zastoupení i doma.
