Írán zažívá rozsáhlé protivládní protesty, internet je v zemi už týdny vypnutý a počty obětí se podle odhadů pohybují od několika tisíc až po desítky tisíc. Co o těchto protestech víme a jak to celé vidí odborník Matouš Horčička?
V posledním měsíci jsme svědky jedněch z největších protestů v Íránu za poslední dekádu, ale i nejbrutálnějších zásahů režimu proti lidem. Situaci navíc komplikuje rozsáhlé vypínání internetu, které ztěžuje získávání ověřených informací o vývoji demonstrací a počtu obětí.
Co se tedy v Íránu děje? Všechno začalo v prosinci, kdy hodnota íránského rijálu prudce klesla a podle nejnovějších informací dosáhla rekordní hranice 1,5 milionu za americký dolar. Tento propad vyvolal stávky obchodníků v Teheránu a protesty se následně rozšířily do všech 31 provincií.
S tím, jak protesty sílily, se změnily i požadavky demonstrantů. Od žádostí o ekonomickou pomoc přešli k volání po svržení islámské republiky. Teokratický režim, který je u moci od roku 1979, je mezi velkou částí z 90 milionů obyvatel hluboce nepopulární.
Kdo je ajatolláh Alí Chameneí?
Ajatolláh Alí Chameneí je nejvyšším vůdcem Íránu od roku 1989, tedy už více než třicet let drží nejvyšší politickou a náboženskou moc ve státě. Jeho úřad je nadřazený prezidentovi. Prezident pouze řídí běžnou vládu, zatímco Chameneí má poslední slovo ve všech klíčových otázkách státu: kontroluje ozbrojené síly, zahraniční politiku, jaderný program, justici i bezpečnostní služby a může vetovat rozhodnutí vlády nebo rozpustit parlament.
Tisíce obětí
Kvůli nedostatku informací existují pouze odhady počtu obětí, které se drasticky liší. Zatímco vládní zdroje citované deníkem New York Times hovoří o nejméně třech tisících mrtvých, opoziční média odhadují číslo až na 12 tisíc.
Americká organizace HRANA (Human Rights Activists in Iran) známá spolehlivými údaji z předchozích represí, uvedla, že potvrdila více než šest tisíc úmrtí, zatímco dalších zhruba 17 tisíc je stále předmětem vyšetřování, což naznačuje možný celkový počet kolem 22 tisíc obětí. Nezávislé odhady lékařů*lékařek z diaspory se pohybují až kolem 33 tisíc mrtvých či více.
Revoluční gardy mají „prst na spoušti“
Součástí reakce režimu jsou Íránské revoluční gardy (IRGC), elitní vojenská složka věrná nejvyššímu vůdci Alímu Chameneímu.
Revoluční gardy aktivně zasahují proti demonstrantům, často brutálně, s použitím kulometů nebo transportérů. Šéf IRGC Mohammad Pakpúr nedávno varoval USA a Izrael, že jeho jednotky mají „prst na spoušti“ a jsou připraveny vykonat rozkazy nejvyššího duchovního vůdce. Vzkázal oběma státům, aby se „vyhnuly jakýmkoli chybným výpočtům“, jinak „utrpí bolestivější a politováníhodnější osud.“ Odkazoval tím na minulý rok, kdy se Írán dostal do konfliktu s Izraelem a USA.
Hrozby Donalda Trumpa
Když íránský režim začal s popravami, ohlásil se americký prezident Donald Trump se slovy, že pokud s tím nepřestane, Spojené státy tvrdě zasáhnou. Poté ale Trump uvedl, že o další válku na Blízkém východě nestojí a dává přednost vyjednávání o jaderném programu.
„Velmi si vážím skutečnosti, že všechny plánované popravy oběšením, které se měly uskutečnit včera (více než 800), byly íránským vedením zrušeny. Děkuji!“ vyjádřil se prezident 16. ledna.
Avšak dalo se očekávat, že americký prezident zas udělá něco nepředvídatelného. „Obrovská armáda míří do Íránu. Pohybuje se rychle, s velkou silou, nadšením a odhodláním. Je to větší flotila než ta, která byla vyslána do Venezuely, v jejím čele stojí velká letadlová loď Abraham Lincoln,“ uvedl Trump na síti Truth Social ve středu 28. ledna.
Reakce Íránu
Na Trumpovy hrozby reagovala Íránská mise při OSN. „Írán je připraven k dialogu založenému na vzájemném respektu a zájmech, pokud však bude donucen, bude se bránit a reagovat jako nikdy předtím,“ uvedla na sociální síti X.
Íránská společnost protestuje už několik let, ale současné demonstrace mají jiné kořeny a širší účast než předchozí vlny. Kdo se jich zúčastní, proč jsou tak rozsáhlé a jak veřejnost vnímá výroky Donalda Trumpa?
Na tyto a další otázky jsme se zeptali odborníka na Írán, Matouše Horčičky:
V čem se současné protesty v Íránu liší od těch předchozích?
Každá vlna protestů byla něčím specifická, ale ty současné mají blíže k rokům 2019 a 2020 než k roku 2022. Letos se zdá, že protesty oslovily širší skupinu lidí, a to nejen ty, kteří se vymezují proti ideologii režimu nebo porušování lidských práv.
Protesty v roce 2022 byly hodně postaveny na ženských právech a heslu ‚Žena, život, svoboda‘. Směřovaly proti ideologii režimu a nerovnostem, kterým ženy čelí. Podpora však byla relativně menší, protože část obyvatelstva s touto ideologií, ať už z náboženských nebo jiných důvodů, stále souzní.
Zásadní rozdíl u současných protestů je v tom, že jejich základem je ekonomické strádání, obrovský propad měny a nestabilita. To je téma, které je mnohem inkluzivnější. Dotýká se totiž nejen původních podporovatelů hnutí „Žena, život, svoboda“, ale i lidí, kteří by dříve do ulic nevyšli. Nyní, když se jich bytostně dotýká zhoršená životní úroveň, začíná být situace kritická i pro ně.
Došlo tedy ke spojení lidí napříč politickým spektrem?
Teoreticky by k tomu mělo dojít a ten potenciál tam je, protože se kombinuje režimní represe s dopady zhoršující se ekonomické situace. Vidíme zájem i u skupin, které to dříve neřešily. Je však důležité říct, že tato aliance zatím nebyla dostatečně rozsáhlá na to, aby režim skutečně rozklížila.
Zásadní hráči spojení s režimem, jeho pilíře, velcí obchodníci nebo průmysl protesty nakonec příliš nepodpořili. Klíčové stávky teprve musí přijít. Když vznikala Islámská republika v letech 1978–1979, stávky proti tehdejší monarchii byly mnohem rozsáhlejší. Zde se zatím nepodařilo zapojit například pracovníky v ropném průmyslu.
Revoluční gardy varují USA a Izrael, že jsou připraveny k útoku. Je to pravděpodobné?
Taková prohlášení ze strany Revolučních gard skutečně zaznívají. Je ale vždy otázkou, co je realita a co jen rétorika, která u nich bývá silnější než následné činy. Nicméně tato hrozba určitě promlouvá do kalkulací USA a Izraele.
Izrael zvažoval možnosti odpovědi i to, jak čelit případné íránské odvetě, obzvláště s vědomím nedostatku střel do systémů protivzdušné obrany (jako je Arrow), které by musely čelit balistickým raketám. Přestože část íránských kapacit byla zničena, otázkou zůstává, jaké má Írán zásoby.
Zdá se, že obě strany (Írán a Izrael) se koncem prosince, pravděpodobně přes ruského prostředníka, dohodly na vzájemném neútočení. Jak dlouho to vydrží a kdy se tyto kalkulace změní, je otázkou následujících týdnů.
Donald Trump hrozí Íránu tvrdým zásahem v souvislosti s pokračujícími popravami. Jak tyto výroky vnímá íránská veřejnost?
Donald Trump sice dříve používal ostrou rétoriku, ale nyní se zdá, že s íránským režimem uzavřel určitou dohodu a věří, že režim popravy realizovat nebude. Nechává si to jako otevřenou kartu; pokud se situace změní, může přístup přehodnotit.
Pro mnoho Íránců v ulicích je to ale obrovské zklamání. Část z nich měla pocit, že Trump režimu „plácl“ a nechal lidi v ulicích napospas brutálnímu potlačení, navzdory očekávání, že jim přijde na pomoc. Režim se nebál použít tvrdou sílu: nejen obušky, ale kulomety a transportéry, a střílel do demonstrantů bez skrupulí.
Lidé, kteří šli do ulic s důvěrou v americkou pomoc, se nyní cítí opuštění, znechucení a zklamaní. I když panovaly obavy z toho, co by americké bombardování přineslo, s určitým angažmá se počítalo.
Je možné, že by Spojené státy podnikly vůči Íránu podobný zásah, jaký jsme viděli ve Venezuele?
To bych nevylučoval. Donald Trump je takových kroků schopen. Pokud se situace změní a někdo mu předloží plán, může se rozhodnout velmi rychle. Vidíme, že se na Blízký východ opět přesouvají části amerických námořních sil, takže se přítomnost posiluje.
Íránský režim si je toho vědom a existují zprávy, že vysoce postavení funkcionáři jsou poschovávaní. Nebezpečí nepominulo, spíše se hraje o čas. Rozhodně bych nevylučoval, že by Trump byl schopen nařídit úder přímo na nejvyššího vůdce Alího Chameneího, podobně jako uvažoval o krocích ve Venezuele.
Jaký bude, podle Vás, výsledek současných protestů?
Zatím je výsledek velmi smutný, ti lidé byli utopeni v krvi. Nemáme přesná čísla, ale bavíme se o desetitisících zavražděných či zatčených lidí, z nichž některé pravděpodobně čeká trest smrti.
Režim nyní možná popravy odloží, aby nepoutal pozornost, ale to je jen hra o čas. V minulosti jsme viděli, že jakmile se světová pozornost obrátila jinam (např. na Ukrajinu nebo Gazu), Írán popravy akceleroval.
Lidé na to ale nezapomenou. Rodiny, známí, kolegové, ta paměť v národě zůstane. Režim se pokusil vymazat odpor z ulic, ale dříve či později se tato rána znovu otevře, možná v ještě větší síle. Ze strany režimu totiž nevidíme žádnou vizi změny, takže k dalším střetům v budoucnu nepochybně dojde.
