V ugandském národním parku Kibale se odehrává mimořádně vzácný a brutální přírodní fenomén, který vědci přirovnávají ke skutečné občanské válce.
Původně obrovská a mimořádně soudržná skupina šimpanzů se rozdělila na dvě znepřátelené frakce, které se začaly navzájem systematicky zabíjet. Nejnovější studie publikovaná v prestižním magazínu Science ukazuje, že na proměnu dlouholetých spojenců na smrtelné nepřátele stačily jen tři roky, informuje The Wall Street Journal.
Skupina šimpanzů s názvem Ngogo patřila k vůbec největším pozorovaným společenstvům tohoto druhu ve volné přírodě. Více než dvě desetiletí si zvířata navzájem pomáhala, vytvářela silné sociální vazby a své útoky soustředila výhradně na sousední kmeny, čímž si rozšiřovala teritorium a zvyšovala šance svých mláďat na přežití.
Co se změnilo?
Zlomový moment nastal v roce 2015, kdy několik klíčových dospělých samců, kteří udržovali celou smečku pohromadě, podlehlo nemocem. Ve stejný čas se do čela postavil nový alfa samec. Tyto náhlé změny v hierarchii podle primatologa Aarona Sandela z Texaské univerzity vyvolaly obrovské vnitřní napětí a agresi. Vědci zjistili, že skupina se začala rychle polarizovat a zvířata, která se předtím běžně setkávala, se začala jeden druhému vyhýbat, přičemž se rozdělila na dvě frakce.
V rozmezí let 2018 až 2024 výzkumníci zaznamenali desítky krvavých střetů, při kterých zahynulo nejméně sedm dospělých samců a sedmnáct mláďat z početnější skupiny. Útočníci tak v průměru zabili jednoho dospělého soka a dvě mláďata ročně, přičemž skutečný počet obětí v hustém pralese je podle odborníků pravděpodobně ještě vyšší.
I have witnessed the chimpanzee engaging in a tribal civil war in Uganda 🇺🇬 pic.twitter.com/LGop8yLQpK
— Kamoga Munawa (@KamogaMunawa) April 10, 2026
Mimořádně vzácný jev
Podobné chování sice v sedmdesátých letech popsala již slavná primatoložka Jane Goodall, ale v jejím případě zvířata pravidelně přikrmovali lidé, což mohlo výrazně ovlivnit jejich chování a teritoriální návyky. Skupina Ngogo však žije v absolutní volnosti bez jakéhokoli lidského zásahu.
Výzkumníci předpokládají, že obrovská smečka jednoduše doplatila na svůj vlastní populační úspěch a navzdory dostatku potravy začala vnímat silnou vnitřní konkurenci o zdroje a partnery. Jde přitom o mimořádně vzácný jev, protože podle genetických dat dochází k trvalému rozdělení šimpanzí skupiny v průměru jen jednou za pět set let.
