Bezmála 250 žen pozval francouzský úředník na pohovory, kde jim do kávy sypal silná diuretika. Ženy poté bral ven na procházku a sledoval, jak se pomočí na veřejnosti. Zřejmě se jednalo o sexuálně motivované útoky.
Anaïs de Vos se zúčastnila v roce 2011 pohovoru na ministerstvu kultury v Paříži. Právě na něj ji pozval úředník Christian Nègre. Bylo jí tehdy 27 let.
Nègre jí nabídl kávu, kterou ze slušnosti přijala. Nebyla ale dobrá, a tak vypila jen polovinu. Pohovor začal v kanceláři, ale po pár minutách úředník navrhl, aby šli ven. Při procházce v ulicích Paříže Anaïs dostala nevysvětlitelnou a nekontrolovatelnou potřebu k močení. Vymyslela si výmluvu, aby se vrátili zpět do kanceláře, Nègre ale pokračoval v chůzi k Seině. Tam mu Anaïs řekla, že urgentně musí najít toaletu.
„Podíval se mi do očí a zeptal se ‚ajéje, potřebuješ čurat?‘ Přišla jsem si jako dítě. Přišlo mi to strašně divné, díval se na mě až nadšeně,“ vypovídá Anaïs pro BBC. Nègre ji dovedl ke dveřím skladu v mostě a řekl, že se má vyčurat tam.
„Začala jsem panikařit. Myslela jsem si, že mě do té místnosti zavře.“ Nakonec našla kavárnu, kde jí dovolili použít toalety, nestihla na ně ale dojít a pomočila se. „Alespoň mě neviděl. Byla jsem hrozně slabá, už jsem necítila nohy. Měla jsem strach, nevěděla jsem, co se děje.“
Experiment P
Incident Anaïs ublížil na sebevědomí a rozhodla se nakonec pro jinou, méně ambiciózní kariéru mimo ministerstvo. V roce 2019 jí přišel dopis od francouzské policie. Až tehdy se dozvěděla, že byla zdrogována.
Její jméno policie objevila v excelové tabulce se jmény údajných obětí, kterou našla na úředníkově počítači s titulkem Experiment P. Písmeno P by v tomto případě mohlo narážet na spojení faire pipi, které v dětské francouzštině znamená jít čurat, případně na anglické slovo pee, které se vyslovuje stejně jako anglický název hlásky P.
V tabulce si Nègre údajně vedl záznamy o tom, kdy která žena dorazila na pohovor, kdy ji zdrogoval diuretiky, za jak dlouho se pomočila a jaké měla na sobě spodní prádlo.
Celkový počet jeho obětí je bezmála 250.
„Byla jsem v šoku, ale byla jsem ráda, že se potvrdilo, že jsem se nezbláznila. Ten den se mi stalo něco špatného.“ Anaïs zvažovala, jestli jí někdo nehodil něco do pití, ale řekla si, že na ministerstvu kultury to přece není možné.
Nabídl mi, že mě zakryje kabátem. Nespustil ze mě oči
Druhá žena, Marie-Hélène Brice, byla o pět let později na pohovoru ministerstva kultury ve Štrasburku. Nègre jí na pohovoru řekl, že vypadá nervózně, a nabídl jí, že půjdou na procházku, aby se uklidnila. Na procházce ale stejně jako Anaïs ucítila nekontrolovatelnou potřebu močit, která jí způsobovala bolest.
„Opravdu jsem trpěla, byla jsem bílá, bledá a po tvářích mi tekly slzy,“ řekla BBC. Nègre ji dovedl k místu, o kterém řekl, že tam jsou toalety, žádné tam ale nebyly. Marie-Hélène neměla jinou možnost než se pomočit.
„Nabídl mi, že mě zakryje kabátem. Bylo mi strašně trapně. Nespustil ze mě oči.“ Marie-Hélène říká, že se trapně cítila ještě několik let. Stejně jako Anaïs byla kontaktována policií, která jí oznámila, že je jednou z bezmála 250 obětí. „Byl to obrovský šok,“ říká.
Kromě šrámů na sebevědomí jí po zdrogování zůstaly také urologické problémy. Vysvětluje, že přestože nebyla explicitně sexuálně napadena, je přesvědčená, že se jednalo o sexuální útok.
„Byla jsem napadena, byla jsem zdrogována, byla jsem otrávena, ale za mě to byl sexuální útok. Jistě.“
Úředník během devíti let napadl 250 žen
Úřady tvrdí, že Christian Nègre v letech 2009 až 2018 ve Francii omámil téměř 250 obětí diuretikem. Tato metoda je označována jako chemické podrobení.
V roce 2019 byl suspendován ze svého místa na ministerstvu kultury a nyní je formálně vyšetřován kvůli několika trestným činům, včetně podávání omamných látek, narušování soukromí a sexuálního napadení. Datum soudního procesu zatím nebylo stanoveno.
Podezření se objevilo už v roce 2018, kdy ho podle prohlášení státního zastupitelství přistihl kolega, jak pod stolem fotografuje ženu. Vyšetřovatelům také řekl, že během pracovních pohovorů „vystavoval ženy ponižujícím situacím“.
Chemické podrobení
Termín chemické podrobení se ve Francii dostal do veřejné diskuse v roce 2024 s případem Gisele Pelicot, které její manžel několik let podával sedativa a zval desítky mužů, aby ji znásilňovali ve spánku.
Aktuálně se termín objevuje nejčastěji spojený se jménem poslankyně Sandrine Josso, která se stala tváří kampaně proti chemickému podrobení poté, co ji senátor Joel Guerriau podstrčil extázi za účelem ji znásilnit, za což byl letos odsouzen.
„Lidé se mobilizují, ozývá se čím dál více žen, podávají více výpovědí a to je důležité,“ řekla Josso.
Oběti si stěžují na pomalé procesy
Podobně jako mnoho dalších žen, které Nègreho obvinily, je i ona frustrovaná tím, jak dlouho trvá, než se případ dostane před soud. Muž, kterého ženy obviňují, mezitím podle organizace Fondation des Femmes, která podporuje zhruba 30 dotčených žen, nadále pracoval v oblasti lidských zdrojů.
„Všechno je znepokojivé a jsem naštvaná kvůli tomu, jak se s námi zachází,“ říká dnes dvaačtyřicetiletá Anaïs. Policii poprvé vypovídala v roce 2019, poté ale o případu až do roku 2023 nic neslyšela, přestože jim opakovaně psala. „Čtyři roky jsem byla sama s vědomím, že jsem oběť. Nevěděla jsem, co dělat. Jsem velmi naštvaná na justiční systém.“
Marie-Hélène toto dlouhé čekání označuje za „sekundární viktimizaci“. „Jako oběť musím dokazovat dopad toho, co se stalo, chodit k psychiatrovi a psát podrobné poznámky,“ říká. Podle ní průtahy celý proces jen zhoršují. Je ale důležité promluvit.
„Je pro mě důležité o tom veřejně mluvit, protože to některým obětem umožnilo poznat, že se něco podobného stalo i jim, uvědomit si, že se staly obětí, a následně také podat trestní oznámení. Promluvit je ve světě, ve kterém žijeme, nezbytné. Je důležité mluvit o sexistickém a sexuálním násilí.“
