„Houbařská sezóna rozhodně neskončila, ba naopak,“ říká influencerka a mykoterapeutka Lucie Drozdová, vystupující na Instagramu jako Šumavská houbička. Houbaření podle ní už dávno není jen aktivitou pro seniory.
„Mladí lidé sbírání hub a les doslova milují. Píše mi čím dál více dospívajících, studentů i mladých rodin s dětmi. Pro spoustu z nich je to úžasný způsob, jak vypnout od obrazovek, vypadnout z městského shonu a načerpat energii,“ vysvětluje Lucie pro Refresher News s tím, že se mladá generace zajímá i o účinky vitalních hub a to, jak houby správně zpracovat a jak je sušit.
Chyba, kterou řeším pořád dokola? Sběr hub do igelitových tašek nebo sáčků. To je naprostý hřích! Houba v igelitu se zapaří za pár desítek minut, začnou se v ní rozkládat bílkoviny a z jedlé houby se stane toxická bomba.
Plný košík na Instagram. Sociální sítě změnily houbaření
Šumavská houbička upozorňuje i na to, že se houbaření v posledních letech kvůli sociálním sítím a umělé inteligenci obrovsky mění. „Na jednu stranu je skvělé, že sociální sítě dělají z houbaření populární a ‚cool‘ koníček. Lidé sdílejí krásné fotky, recepty a navzájem se inspirují. Na stranu druhou ale vzniká lehký tlak na kvantitu. Každý chce mít plný košík na fotku, což občas vede k tomu, že lidi v lese nespokojeně přebíhají z místa na místo a zapomínají na ten samotný klid,“ popisuje.
Dnešní mladá generace podle mykoterapeutky začíná s houbařením jinak než ty předchozí. „Dřív se znalosti předávaly z generace na generaci – babička vzala vnouče do lesa, ukázala mu konkrétní mýtinu a vysvětlila, proč tahle houba do košíku patří a tamta ne. Dnes mi často přistane ve zprávě fotka rozmazané houby vyfocené shora v pochybném světle s dotazem: ‚Aplikace mi napsala, že je to hřib, můžu to sníst?‘ Mladší generace má tendenci věřit technologiím víc než vlastnímu úsudku nebo zkušenostem předků,“ říká.
Aplikace na určování hub by podle Lucie neměly být něco, na co se lidé plně spoléhají. „Jako jeden ze zdrojů je to fajn, ale doporučuju k určení houby alespoň tři. AI často chybují při špatném osvětlení, úhlu fotky nebo u mladých plodnic, které ještě nemají plně vyvinuté znaky,“ varuje Lucie.
Nejvíce problematické je spoléhání se na aplikaci u pečárek (žampionů) a bedel. „Záměna jedlé pečárky za jedovatou pečárku zápašnou je velmi častá a aplikace ji z fotky často nepozná. Rozhoduje totiž žloutnutí báze a typický inkoustový zápach. Stejně tak si může splést bedlu vysokou s bedlou červenající nebo zahradní, které mohou vyvolat silnou alergickou reakci,“ dodává houbařka.
Největší hřích? Houby v igelitové tašce
Právě dotazy na určování hub chodí houbařce na Instagram nejčastěji. „Lidé mi posílají plné košíky i jednotlivé úlovky. Nejčastější záměny, které řeším, jsou hřib žlučník (hořčák), kterého si lidé pletou s hřibem smrkovým nebo si myslí, že našli kováře a přitom je to kříšť. A chyba, kterou řeším pořád dokola? Sběr hub do igelitových tašek nebo sáčků. To je naprostý hřích! Houba v igelitu se zapaří za pár desítek minut, začnou se v ní rozkládat bílkoviny a z jedlé houby se stane toxická bomba, ze které se pak lidé mohou otrávit,“ upozorňuje mykoterapeutka.
Když chceš začít s houbařením, nejsou potřeba žádné speciální skills. Důležitá je trpělivost a všímavost a i když lokalita hraje velkou roli, zásadnější je podle Šumavské houbičky umět „číst“ les. „Začátečníkům vždy radím dvě věci: učit se houby postupně a bezpečně, vybrat si na sezónu 2-3 rozpoznatelné druhy a ty si dokonale nastudovat. A pak sledovat stromy a přírodu kolem, houby nerostou náhodně, ale v symbióze se stromy. Když se naučíte poznávat stromy a jaká je v lese vlhkost a podloží, máte z poloviny vyhráno,“ doplňuje.
Tajná místa zůstávají
A existuje něco jako tajná houbařská místa? Mladší lidé podle Lucie sice rádi sdílí fotky hub na sítích a často označí i pohoří, nebo okres, ale konkrétní lokalitu také neprozradí. „Svůj oblíbený plac si pravý houbař střeží jako rodinné stříbro v každé době, ať je mu 15 nebo 70,“ říká.
👉 Křivoklátsko a Berounsko
Klasická houbařská oblast západně od Prahy s rozsáhlými smíšenými lesy. Dobře dostupná autem i vlakem
👉 Nymbursko
Často zmiňovaná lokalita v houbařských skupinách. Vyplatit se mohou lesy dál od města
👉 Brdy a okolí Dobříše
Oblíbené místo dostupné z Prahy. Situace je ale velmi lokální, někteří houbaři hlásí plné košíky, jiní sušší místa a menší množství hub
👉 Klánovický les
Nejjednodušší varianta, pokud se ti nechce z Prahy vůbec vyjíždět. Výhodou je rychlá dostupnost vlakem i MHD, lidé ale v této lokalitě v září nehlásí moc velké úspěchy
Tip: Než vyrazíš, zkontroluj aktuální mapu pravděpodobnosti růstu hub od ČHMÚ. Podmínky se mohou rychle měnit
Houbaření se v posledních letech ale mění kvůli klimatické změně. „Je to hodně vidět. Léta bývají čím dál víc suchá a horká, takže tradiční letní houbařské vlny se často posouvají nebo trvají jen velmi krátce po bleskových deštích. Sezóna se výrazně protahuje do pozdního podzimu a zimy. Dnes už není výjimkou sbírat hřiby ještě v listopadu a v prosinci plynule přejít na zimní houby jako je penízovka sametonohá nebo hlíva ústřičná,“ vysvětluje Šumavská houbička.
Hřiby v listopadu? Houbařská sezóna se protahuje
Aktuálně podle houbařky ještě rozhodně není po sezóně. „V lesích teď vládnou klasické podzimní druhy: hřiby kováře, křemenáče, kozáci, smrkáče, klouzky, hojně také bedly, václavky, pýchavky a kotrče. Nejoblíbenější houbou mezi Čechy ale bezkonkurenčně zůstává hřib smrkový a obecně ‚praváci‘. Lidé milují ten pocit, když v mechu objeví ten tvrdý, sametově hnědý klobouk. Je to pro ně synonymum úspěšného houbaření,“ uvádí.
Podle Lucie lidé naopak nejvíce podceňují holubinky a smrkové a pravé ryzce. „Lidé se holubinek často bojí, protože mají lupeny a koluje o nich spousta mýtů. Přitom mají fantastickou oříškovou chuť, jsou pevné, křupavé a do smaženice nebo pod maso jsou výborné, a navíc nejsou slizké,“ říká.
Ohledně holubinek přitom stačí znát jednoduché pravidlo. „Když ochutnáte kousek houby na špičku jazyka a je nasládlá nebo oříšková, dá se jíst. Pokud pálí, je nejedlá. A rudě červená holubinka vrhavka ta už svým vzhledem jasně hlásí, že do košíku nepatří. A co se týče oranžových ryzců s oranžovým mlékem, to jsou naprosté kulinářské klenoty,“ dodává.
