Za slovem technika se skrývá daleko zajímavější svět, než si možná myslíš. Tadeáš Salaba objíždí se svou iniciativou Tech Republic školy po celém Česku, aby mladým ukázal, co jim technika skutečně nabízí. V našem rozhovoru vyvrací i nejčastější mýty.
Přestože nástupní plat v technických oborech může výrazně přesahovat průměrnou českou mzdu, někteří se na ně stále dívají skrz prsty a věří zastaralým stereotypům. Právě to se Tadeáš Salaba se svou iniciativou Tech Republic rozhodl změnit. Za jeden rok se svými lektory objel stovky školy a oslovil přes 25 tisíc žáků a žákyň, kterým jim ukázal, co technika ve skutečnosti znamená.
„Do škol jezdí lektoři, kteří jsou jen o několik let starší než děti, kterým techniku vysvětlují. Ti umí nadchnout i ty děti, které o technice nic nevědí, tápou, kam mají dál směřovat nebo si nevěří, že by technika byla pro ně,“ vysvětluje Tadeáš.
Jak moc je Česko oproti jiným zemím pozadu a co by vzkázal mladým, kteří se o technické obory zajímaví? I to tom Tadeáš promluvil v našem rozhovoru.
Mnoho lidí si stále myslí, že technika znamená špinavé montérky a fyzickou dřinu. To ale už dávno neplatí. Dnes už i řemeslník na stavbě pracuje s drony nebo digitálními modely, a čím dál víc práce se odehrává u počítače.
Co vás vedlo k založení iniciativy Tech Republic a jaké jsou její hlavní cíle?
Naše aktivity začali s projektem Energetická gramotnost, který jsme založili spolu s mojí manželkou Adélou před dvanácti lety ještě během studia na Fakultě elektrotechniky ČVUT. Moje žena chtěla mladé generaci jednoduše vysvětlit, co pojem energetika znamená a jak tento obor v praxi funguje.
Postupně jsme zjišťovali, že problém nedostatku mladých talentů se týká i dalších technických oborů. Proto jsme přidali Technologickou gramotnost, ve které dětem vysvětlujeme umělou inteligenci, humanoidní roboty nebo elektromobilitu. Pak přišel projekt Stavební gramotnost, protože se na nás obrátily také velké stavební firmy jako STRABAG nebo OHLA ŽS, kterých mladí lidé chybí dlouhodobě a situace je v tomto odvětví patrně nejhorší na trhu.
Loni jsme pochopili, že tyhle projekty potřebují zastřešující koncept, proto vznikla iniciativa TECH REPUBLIC. Máme know-how, jak přednášky dělat, daří se nám spolupracovat s firmami jako Škoda Auto, PRE, ČEZ, již zmíněný STRABAG nebo Česká spořitelna, ale jsme limitováni rozpočtem a také počtem škol, který za stávajících podmínek zvládneme navštívit. Ročně jich je přes 500, což je zhruba desetina všech škol v Česku.
Naším cílem je, aby co nejvíce dětí po celé republice pochopilo, co jim technika dnes reálně nabízí, že je to moderní a dynamický obor se spoustou možností a mohou v něm získat hezké a dobře finančně ohodnocené uplatnění, pokud se s ním rozhodnou spojit život.
Pod značku Tech Republic chceme přidávat další projekty, pomáhat s osvětou u veřejnosti, pedagogů i kariérních poradců. Důležitým cílem je zároveň přesvědčit stát, aby se do podpory technického vzdělávání zapojil systematicky spolu s byznysem. Právě podpora státu je tou proměnou, díky které se můžeme z 500 škol ročně dostat na 5000.
Jaké jsou největší mýty nebo zastaralé stereotypy, které se s technickými obory pojí?
Mnoho lidí si stále myslí, že technika znamená špinavé montérky a fyzickou dřinu. To ale už dávno neplatí. Dnes už i řemeslník na stavbě pracuje s drony nebo digitálními modely, a čím dál víc práce se odehrává u počítače, nebo jsou k ní potřeba data.
Dalším mýtem je, že abyste si mohli zvolit techniku jako profesi, musíte být jedničkář z matematiky anebo umět programovat. Jenže známe spoustu úspěšných lidí v oboru, kterým matematika ve škole vůbec nešla.
Všechno to vychází z neznalosti. Žáci a studenti většinou nemají možnost nahlédnout do technických oborů a zjistit, jak fungují v praxi. V technice je přitom dnes místo pro lidi s různým talentem. Ukazuje se to obzvlášť teď v éře umělé inteligence, kdy budou potřeba lidé, kteří budou nastavovat etické hranice jejího využití. Takže technika dnes nabízí opravdu velké možnosti pro uplatnění.
O jaké technické obory je momentálně největší zájem?
Naše programy nesledují zájem o technické obory, my z dat firem, které s námi spolupracují, víme, že technika mladé lidi netáhne. A potvrzuje to i feedback od studentů po našich přednáškách. S mladými lidmi do té doby nikdo o technice nemluvil, obory, které dnes technické vzdělání zahrnuje, jsou pro ně příliš abstraktní.
S tímhle vědomím jsme připravovali naše přednášky. Do škol jezdí lektoři, kteří jsou jen o několik let starší než děti, kterým techniku vysvětlují. Ti umí nadchnout i ty děti, které o technice nic nevědí, tápou, kam mají dál směřovat nebo si nevěří, že by technika byla pro ně.
Česko má podle vašich statistik 36 STEM absolventů na 1 000 lidí, zatímco Irsko 65. Proč Česko v technickém vzdělávání tak zaspalo a jak to můžeme dohnat?
Pozadu jsme podle mě ze dvou důvodů. Zaprvé, technika u nás ztratila prestiž a školy dlouho učily hlavně teorii. Děti si tak dnes neumí představit, jak se mohou v technických oborech uplatnit. Například po prvním kole přijímaček zůstalo v učebních technických oborech skoro 18 tisíc volných míst, a přitom víc než 13 tisíc uchazečů se na střední školu nedostalo nikam. Druhý důvod je čistě demografický: mladých lidí celkově ubývá.
Abychom tento rozdíl dohnali, musíme se inspirovat tím, jak k tomu přistupují ve vyspělých ekonomikách. Třeba v Rakousku byznys výrazně promlouvá do toho, co a jak se učí, soukromý sektor je se školami úzce propojený od univerzit až po učňovské školy.
Nyní to vypadá, že má vláda chuť s tím něco dělat. Schválila mistrovskou zkoušku, od roku 2028 se má na základní školách vrátit povinná polytechnická výuka, startují první pilotní projekty duálního vzdělávání. Zájem dětí o techniku začíná u toho, že budou mít dostatek informací a budou se umět pro tyto obory nadchnout. A od toho jsme tu my a naši mladí lektoři z Tech Republic.
Za jeden rok jste se svými lektory objel 520 škol a oslovil 25 tisíc žáků a žákyň. Kolik z nich se vám podařilo pro technické obory nadchnout a jak se vám to podařilo?
Na konci každé přednášky sbíráme od dětí zpětnou vazbu pomocí formulářů. Z nich nám vychází, že 67 procent dětí díky přednášce změnilo pohled na technické obory. Ještě zajímavější je pro mě to, kolik dětí po naší návštěvě začíná vážně uvažovat o tom, že by techniku studovaly. Na základních školách je to 11 procent, na středních školách dokonce 17 procent.
Údaje o tom, zda se kvůli nám nakonec na technický obor přihlásí víc dětí, ale nemám. Nevíme totiž, kam si který žák za pár let podá přihlášku, tohle se zkrátka změřit zatím nedá.
Jediné, co můžeme ovlivnit, je ukázat dětem směr, kterým mají otočit pozornost. Proto naše přednášky vedou studenti technických oborů, kteří jsou jen o pár let starší než děti samy, a díky tomu k nim promlouvají úplně jinak, než by to dokázal padesátiletý odborník s třicetiletou praxí. Máme tak mnohem větší šanci, že je to skutečně zaujme.
Máte nějaký konkrétní příběh žáka, žačky nebo školy, který vám utkvěl v paměti?
Napadá mě příběh Tomáše Čermáka, který vyhrál Energetickou olympiádu. Poté se vlastní pílí a odhodláním dostal až do americké NASA a teď studuje na Cambridge ve Velké Británii.
Radost mi ale dělají i jiné typy příběhů. Například máme kluky z Benešova, kteří prošli Energetickou olympiádou a pak se sami stali lektory Tech Republic, dnes lektorují v EDUlabu pro Škoda Auto nebo pomáhají vytvářet workshopy pro ty nejmenší děti. Nejde tedy jen o jednu velkou hvězdu, jde o to, že se to nadšení pro techniku dokážeme předávat dál, na další ročníky žáků a studentů.
V minulosti fungovaly různé kampaně, které se k technickým oborům snažily přivést více dívek a ukázat jim, že do těchto oborů patří také. Jaká je situace nyní? Vnímáte větší zájem dívek o technické obory?
My to takto nerozlišujeme, máme stejný přístup k dívkám i chlapcům a věříme, že cit a zapálení pro techniku mohou mít holky i kluci. Naše přednášky stavíme tak, aby v nich zazněla i „soft“ témata, například společenské-etické rozhodování u technických odvětví nebo budoucnost umělé inteligence.
Dnešní svět je nakloněn lidem, kteří umějí znalosti z jednotlivých oborů komplexně propojovat. Tohle si musí uvědomit veřejnost i žáci, za kterými s přednáškami jezdíme. Není tedy důležité, jakou školu půjdou studovat, ale měli by vědět, že možnosti, které technika nyní nabízí, jim umožňují se zapojit do tohoto odvětví kdykoli později.
Co byste vzkázal mladým lidem nebo rodičům a jejich dětem, kteří uvažují o technickém oboru?
Můj vzkaz mladým je: Nebojte se techniky. Za tímhle pojmem se skrývá zajímavější svět, než byste čekali. Patří sem energetika, moderní technologie, stavebnictví a další komplexní odvětví. Stačí znát směr, který vás zajímá a ostatní přijde časem. To je mimochodem zkušenost řady našich lektorů.
Rodičům bych chtěl vzkázat, že technika není o tom dostudovat ČVUT ani MATFYZ. Technika je směr, který se prolíná našimi životy a stále více bude. Povinností rodičů a učitelů je ukázat dětem všechny možnosti, aby si mohli skutečně vybrat, co je bude v životě bavit. Hlavní je tuhle cestu hledat, vždyť ani mi dospělí často nevíme, co chceme v životě dělat. Považuji na důležité, aby všichni žáci a studenti měli rovné podmínky a dostatek informací pro rozhodování o své budoucnosti.
Z čistě pragmatického hlediska je uplatnění v technice výhodné i kvůli finančnímu ohodnocení. Například nástupní mzda v energetice se dnes pohybuje kolem 51 756 korun, což je v porovnání s mediánem hrubé mzdy v Česku, který činí 44 337, poměrně podstatný rozdíl.
