O terapii už dokážeme mluvit otevřeněji než dřív. Jenže ve chvíli, kdy člověk opravdu potřebuje pomoc, přichází další problém: koho oslovit, kolik to bude stát a jestli vůbec najde někoho, kdo má volno. Do toho stále víc lidí řeší osobní problémy s AI.
Terapie už pro většinu Češek a Čechů není něco, za co by se styděli. Tři ze čtyř lidí jsou psychoterapii otevření a stud by podle nového průzkumu přiznal zhruba každý pátý. Přesto si 64 procent lidí myslí, že je těžké hledat vhodného terapeuta nebo terapeutku.
Data pocházejí z nového průzkumu platformy Hedepy a agentury Ipsos, který vznikl ke Světovému dni duševního zdraví. Výzkumníci se ptali lidí v Česku, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Litvě a Rumunsku. V Česku se zapojilo přes tisíc respondentek a respondentů.
Mladí řeší víc problémů, zároveň mají k terapii nejblíž
Za posledních 12 měsíců zažilo nějakou psychickou nepohodu, která ovlivnila třeba práci, spánek, vztahy nebo schopnost se z něčeho radovat, 79 procent dotázaných. Skoro pětinu trápila většinu času. Ještě vyšší je číslo u generace Z, kde problémy zasáhly do života 85 procent mladých.
Nejčastěji Češi a Češky zmiňovali stres, finanční problémy a vztahy. Stres v posledním roce pravidelně trápil 36 procent lidí, peníze 30 procent a vztahy 27 procent. Následoval smutek, úzkost a pracovní tlak. Lidé navíc často neřeší jen jednu z těchto oblastí, průměrný respondent řešil problémy ve 2,7 oblastech současně, generace Z dokonce ve 3,4.
Právě u mladých jsou některé rozdíly výrazné. Stres uvádí 55 procent generace Z a samotu 32 procent. Zároveň ale mladí mají k terapii nejblíž: 37 procent lidí do třiceti let na terapii chodí nebo s ní už má zkušenost.
Jenže otevřenost ještě neznamená, že člověk skutečně k terapeutovi dojde. Skoro třetina mladých, konkrétně 29 procent, říká, že je od terapie odrazuje pocit, že jejich problémy nejsou dost vážné. Celkově stejné obavy zmiňuje každý pátý.
„Vyhledat terapeuta bývá nejtěžší právě ve chvíli, kdy má člověk nejméně energie,“ upozorňuje psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová z Hedepy.
Člověk se podle ní musí zorientovat mezi různými odborníky, rozhodnout se, komu bude důvěřovat, a často taky řeší, jestli je jeho problém „dostatečně vážný“.
Největší problém? Peníze. Přitom o příspěvcích skoro nikdo neví
Nejčastější překážkou ale zůstává cena. Peníze od návštěvy terapeuta odrazují 26 procent Čechů. Dalších 20 procent neví, jak dobrého terapeuta najít, 20 procent si myslí, že jejich problém není dost vážný, a 18 procent odrazují dlouhé čekací lhůty. Stud nebo strach z reakce okolí zmiňuje 12 procent lidí.
Téměř sedm z deseti Čechů vůbec neví, jestli jim na terapii přispívá jejich zdravotní pojišťovna. Podle průzkumu příspěvek využilo jen osm procent lidí. Češi a Slováci mají o příspěvcích nejhorší povědomí ze šesti zemí, kde se průzkum uskutečnil.
👉 Většina zdravotních pojišťoven na psychoterapii přispívá, podmínky a výše příspěvku se ale liší.
👉 Ne vždy můžeš jít k libovolnému terapeutovi. Některé pojišťovny uznávají jen odborníky ze svého seznamu nebo vybraných terapeutických adresářů.
👉 Nejdřív si proto zkontroluj podmínky své pojišťovny. U příspěvku většinou sezení zaplatíš a následně žádáš o proplacení části ceny.
👉 Pozor, nejde o terapii hrazenou ze zdravotního pojištění. Je to příspěvek z fondu prevence, který pokryje jen část nákladů.
Pojišťovny nabízí různé příspěvky, každá má ale jiné podmínky. Třeba VZP letos nabízí až pět tisíc korun na deset terapeutických sezení. A zájem roste: od spuštění programu v roce 2021 ho využilo přes 96 tisíc lidí, jen loni skoro 29 tisíc.
Chceme mluvit, ale často to neuděláme
Do toho se přidává další rozpor. Šest z deseti Čechů za poslední rok chtělo s někým mluvit o tom, co je trápí, ale nakonec mlčeli. Nejčastěji proto, že neměli s kým mluvit. Část lidí nevěděla, jak své pocity popsat, nechtěla být ostatním na obtíž nebo se bála jejich reakce.
Každý třetí Čech už přitom použil ChatGPT, Claude, Gemini nebo jiný AI nástroj k emoční podpoře, radě ohledně duševního zdraví nebo k probrání osobního problému. Dvanáct procent lidí to dělá pravidelně.
Mezi mladými už nejde o nic neobvyklého. S AI se kvůli osobním problémům někdy radilo 58 procent generace Z a každý čtvrtý mladý Čech ji takto používá pravidelně. U lidí, které psychické potíže řešily většinu času, se na AI obrátila polovina. Podobný trend ukázaly všechny země zahrnuté do průzkumu.
O pomoc si říkáme. Teď jde o to, jestli je dostupná
Letošní Světový den duševního zdraví připadá na 10. října a Světová zdravotnická organizace ho věnuje lidem, kteří zažili psychické problémy. Jejich zkušenosti by podle WHO neměly sloužit jen jako osobní příběhy, ale taky pomáhat měnit služby a rozhodování kolem duševního zdraví.
Data z Česka tak ukazují poměrně jasný rozpor. Otevřenost k terapii roste, samotné rozhodnutí vyhledat pomoc ale nestačí. Pokud člověk neví, ke komu jít, čeká dlouho nebo si péči nemůže dovolit, cesta k pomoci může skončit dřív, než skutečně začne.
