Reakci Íránu na izraelsko-americkou vojenskou intervenci tvrdě odnesly země v Perském zálivu. Místa, která jsme ještě donedávna považovali za ostrov klidu a luxusu, se během pár hodin proměnila v prostor raketových útoků, protivzdušné obrany a chaosu.
Analyzovat, jestli zásah skutečně pomůže íránskému lidu, nebo jestli Dubaj přijde o část své globální prestiže, je bezpochyby zajímavé. Události posledních dní by nám ale měly připomenout jednu nepříjemnou věc: pokud by se podobný scénář odehrál u nás, Česká republika na něj není připravena.
Írán poslal rakety na státy v regionu, kde se nacházejí americké základny, a zasáhl i civilní cíle. V ohrožení se ocitly země jako Izrael, Katar, Kuvajt, Bahrajn, Saúdská Arábie nebo Jordánsko. Útoky se dotkly také Spojených arabských emirátů, včetně Dubaje.
Válka je geograficky blíž, než si možná připouštíme
Metropole, která je symbolem luxusu a bezpečí, se během chvíle dostala do reality moderní války. Pro mnoho lidí to byl šok. Zdá se však, že zapomínáme, že ještě horší útoky se odehrávají už několik let relativně blízko České republiky.
Podle údajů televize Al Jazeera vyslal Írán na státy ve svém regionu více než 460 raket a přes 350 dronů. Rusko přitom posílá na Ukrajinu během jediné noci často stovky dronů. V některých případech to bylo i více než 700 za jednu noc.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že během jediné zimy Rusko použilo proti Ukrajině téměř 19 tisíc útočných dronů, více než 700 raket a přes 14 tisíc naváděných leteckých bomb. To je každodenní realita války, která probíhá pár set kilometrů od českých hranic.
Z východu České republiky je například kratší cesta do ukrajinské vesnice Dubryniči než do Plzně. Geografická vzdálenost mezi Českem a válkou je tedy menší, než si často připouštíme. Přesto se v domácí politické debatě tváříme, jako by šlo o vzdálený konflikt, který se nás netýká.
Ruský útok na NATO
Rusko přitom dlouhodobě deklaruje, že jeho problémem není pouze Ukrajina. Vladimir Putin opakovaně uvádí jako jeden z důvodů invaze rozšiřování NATO a požaduje návrat aliance na úroveň před rokem 1997. Jinými slovy – do doby, kdy její součástí nebyly státy bývalého východního bloku, včetně České republiky.
Ruské vedení navíc nikdy nepřijalo rozpad Sovětského svazu. Putin jej opakovaně označil za „největší geopolitickou katastrofu 20. Století“. V ruských bezpečnostních doktrínách se zároveň objevují tvrzení, že Západ rehabilituje fašismus a Rusko proti němu musí bojovat.
Podobné myšlení se objevuje i v ideologických kruzích kolem Kremlu. Jedním z vlivných myslitelů je například Alexandr Dugin, který prosazuje koncept eurasianismu – představu historického civilizačního konfliktu mezi Ruskem a Západem.
Rusko považuje střet se západním světem za nevyhnutelný. A podle toho se také chová. Jen v minulém roce ruské vojenské aktivity narušily prostor NATO nejméně osmnáctkrát. Vojenské plánování v Evropě dnes otevřeně počítá s možností širšího konfliktu v horizontu několika let.
Podle nové zprávy Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) globální výdaje na obranu dál rychle rostou. V roce 2025 dosáhly přibližně 2,63 bilionu dolarů, zatímco o rok dříve to bylo zhruba 2,48 bilionu.
Evropa zároveň výrazně zvyšuje svůj podíl na světových vojenských výdajích. Zatímco v roce 2022 tvořily evropské státy asi 17 procent globálních výdajů, v roce 2025 už je to více než 21 procent.
Jde o reakci na zmíněnou ruskou agresi, ale také postupnou změnu role Spojených států, které dávají Evropě stále jasněji najevo, že musí převzít větší odpovědnost za vlastní bezpečnost.
Evropské vlády proto navyšují armádní rozpočty, modernizují techniku budují nové obranné kapacity, a zároveň se posouvají i cíle NATO. Aliance se loni shodla, že dlouhodobě by státy měly směřovat až k pěti procentům HDP na obranu, 3,5 procenta by měla jít přímo na vojenské schopnosti.
Česká iluze bezpečí
Zatímco většina evropských států výdaje zvyšuje, Česká republika se podle současných plánů vydává opačným směrem. Server Politico upozornil, že Praha směřuje ke snížení základních výdajů na obranu pod dvě procenta HDP. Návrh rozpočtu počítá se škrtem přibližně 900 milionů eur oproti návrhu předchozí vlády.
Formálně by se obranné výdaje měly pohybovat kolem 2,1 procenta HDP. Část této částky ale pochází z jiných kapitol státního rozpočtu – například z ministerstva dopravy. Reálné vojenské výdaje by tak mohly klesnout přibližně na 1,8 procenta. Analytici upozorňují, že omezení rozpočtu může znamenat zastavení velké části modernizačních programů armády.
Kdyby skutečně třeba zítra došlo k útoku na naši zem a mířily by na nás rakety či drony, nemáme schopnou protivzdušnou obranu, nemáme dostatek vojáků a hlavně, nemáme ani jasnou strategii, jak by se občané měli chovat – navzdory tomu, co se kolem nás již pátým rokem děje.
A abychom si rozuměli – podcenila to i minulá vláda. Od roku 2022 se dalo udělat pro připravenost naší země spoustu. Všechno ve světě na nás křičí „připravte se“. My ale v podstatě sedíme se založenýma rukama. Tahle politika falešného bezpečí nás jednou může velmi bolet.
