Zatímco veřejnost očekává na zásadních pozicích experty*expertky, ministr Aleš Juchelka vybral ultrakonzervativního aktivistu.
Juchelka vyslal Jana Gregora do dozorčích rad zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, zjistil server iRozhlas. Pro člověka, který působil jako místopředseda Aliance pro rodinu, jde o strategickou pozici. Dozorčí rady mají totiž vliv na to, co pojišťovny proplácejí a jaké priority v rámci zdravotní péče nastavují.
Kritici*kritičky upozorňují, že Gregorova nominace je nebezpečná hned ze dvou důvodů. Chybí mu odborná kvalifikace. Gregor se v minulosti ostře vymezoval proti „transgender šílenství“ a mluvil o „woke rakovině“. Existuje tak reálná obava, že se pokusí omezit úhrady za tranzici nebo reprodukční péči, což jsou oblasti, které konzervativní kruhy dlouhodobě napadají.
„Jediná jeho aktivita v oblasti zdravotnictví je vnucování svých fanatických názorů lidem. Jeho kamarádi v Polsku to dotáhli až do stavu, kdy umírají mladé ženy, protože se jim lékaři bojí poskytovat péči,“ vyjádřil se k nominaci předseda Pirátů Zdeněk Hřib pro iROZHLAS.
Stále jednou nohou v Alianci?
Ačkoliv se Gregor oficiálně funkce v Alianci pro rodinu vzdal kvůli angažmá na MPSV, web spolku ho stále uvádí jako místopředsedu. Jeho rétorika se ale nezměnila. V minulosti brojil proti zákazu tělesných trestů dětí, sdílel příspěvky o údajné diskriminaci bělochů a varoval před „transgender lobby“, která podle něj ohrožuje ženy a děti. I přes jeho názory si ho Juchelka v minulosti vybral za svého poradce.
„Rodina jako z plakátu“ a diplomacie bez žen
Gregorova přítomnost je cítit i v mezinárodních vztazích resortu. Nechyběl u jednání s americkým velvyslancem Merrickem, podporovatelem Donalda Trumpa. Tématem byla pro-rodinná politika a demografické změny.
Pohled na složení delegace byl však výmluvný. Místnost byla plná mužů rozhodujících o porodnosti, kde jedinou přítomnou ženou byla překladatelka. Ta byla navíc bez vlastní jmenovky. Tento obraz jen podtrhuje kritiku, že Juchelkův tým vnímá rodinu optikou, která připomíná spíše propagandistické materiály z minulého století než realitu 21. století.
Zdravotní péče, která zachraňuje životy a zajišťuje důstojnost menšin, se tak dostává pod dohled člověka, který tyto skupiny veřejně označuje za hrozbu. Otázkou zůstává, zda je toto směr, kterým chce moderní česká sociální politika skutečně kráčet.
