Smrt ruského prezidenta Vladimira Putina by nemusela automaticky znamenat uklidnění vztahů mezi Moskvou a Západem.
Mnozí si konec války a pokles napětí v Evropě spojují s odchodem ruského prezidenta Vladimira Putina. Analytici z amerického think tanku Rand Corporation však upozorňují, že realita by mohla být mnohem složitější. Ve své studii podle portálu Meduza rozpracovali hypotetický scénář vývoje po Putinově smrti až do roku 2031. Autoři zároveň zdůrazňují, že nejde o jistou předpověď budoucnosti, ale o modelovou situaci, která má ukázat možná bezpečnostní rizika.
Boj o moc v Kremlu a zamrzlá fronta
Model začíná v lednu příštího roku, kdy Vladimir Putin zemře. V Rusku nastane mocenské vakuum, protože nebude jasné, kdo má převzít vedení země. V zákulisním soupeření mezi různými skupinami nakonec zvítězí silové složky a v březnu usedne do prezidentského křesla bývalý generál Federální bezpečnostní služby (FSB). Ten však nebude mít ani zdaleka tak silnou pozici jako Putin.
Aby si nové vedení upevnilo moc doma, už v dubnu přistoupí na příměří na Ukrajině zprostředkované Spojenými státy a evropskými spojenci, jehož součástí bude i částečné uvolnění sankcí. Skutečný mír to však nepřinese – jednání v létě uvíznou, protože Moskva se nevzdá svých cílů. Válka se tak změní v zamrzlý konflikt a ruští vojáci zůstanou na okupovaných územích.
Hybridní útoky a invaze do Estonska
Nový prezident sice začne dosazovat do funkcí své vlastní lidi, ale v zemi poroste nespokojenost kvůli slabé ekonomice i ztrátám z války. Zastánci tvrdé linie začnou tlačit na agresivnější postup vůči Západu. Kreml proto podle scénáře spustí rozsáhlou hybridní kampaň proti evropským členům NATO – od dezinformací až po útoky na energetiku a komunikační sítě.
Zlom nastane v roce 2029, kdy Spojené státy zaměstná krize v Jižní Americe a omezí svou vojenskou přítomnost v Evropě. Rusko to vyhodnotí jako příležitost otestovat soudržnost NATO. V květnu 2030 využije nepokoje v estonském městě Narva, kde žije početná rusky mluvící menšina, jako záminku k vojenskému zásahu pod heslem ochrany tamních Rusů. Podobný postup již dříve popsal i Institut pro studium války (ISW), podle kterého by ruští agenti obsadili klíčové budovy a vyhlásili takzvanou Narvskou lidovou republiku.
Boje na dalekém severu a oslabené NATO
Konflikt by se následně rozšířil na sever – Rusko by ohrožovalo Špicberky, severní Norsko a pokusilo by se dostat ponorky do severního Atlantiku. Klíčovým cílem by se stala Velká Británie, kde by Moskva podnikala sabotáže, kybernetické útoky a údery na letecké základny či přístavy s cílem vyřadit ji z boje.
Evropské státy by sice dokázaly udržet obranu na východním křídle NATO, ale válka by se změnila v zdlouhavé vyčerpávání sil, které by v Evropě vyvolalo únavu. Ruský prezident by se rovněž dostal pod tlak doma, a proto by obsazení Narvy prohlásil za splnění svého cíle a navrhl příměří. Podle scénáře by tak v lednu 2031 platilo křehké příměří, mírová jednání by stála na mrtvém bodě a důvěryhodnost NATO by byla vážně oslabena.