Od Bangladéše po Srbsko mění mladí lidé politiku a vycházejí do ulic. Protesty se nevyhýbají ani Česku. Co generaci Z mobilizuje a proč mají dvě třetiny mladých Češek a Čechů pocit, že je politici dostatečně nezastupují?
Když vládní koalice 23. října nečekaně prosadila přednostní projednání návrhu na zrušení televizních a rozhlasových poplatků, reakce přišla prakticky okamžitě. Ještě ten den se před Poslaneckou sněmovnou na pražském Malostranském náměstí sešly na popud iniciativ Média nedáme a Stojíme za kulturou! stovky lidí, aby proti postupu vlády protestovaly.
Studenti a studentky pak 27. října uspořádali shromáždění na vysokých školách, 3. listopadu se připojili k protestům na podporu stávky zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu. A 10. listopadu znovu vyšli do ulic. V Praze se sešli na náměstí Republiky, další demonstrace se konaly například v Brně, Ostravě nebo Olomouci. Studenti požadovali zachování nezávislosti veřejnoprávních médií, kritizovali také financování kultury a vysokých škol. Podle organizátorů dorazily na pražský protest čtyři tisíce lidí, zpravodajové ČTK odhadovali účast na vyšší stovky.
Vláda návrh na změnu financování ČT a ČRo obhajuje mimo jiné tím, že chce domácnostem ušetřit peníze a zajistit stabilní financování médií ze státního rozpočtu. Kritici se naopak obávají, že by taková změna mohla ohrozit jejich nezávislost.
Takhle vypadala demonstrace 10. listopadu v Praze:
Od studentských protestů až ke změně vlády
Zatímco v Česku mladí lidé protestují za nezávislá média, v jiných částech světa už studentská hnutí dokázala vyvolat zásadní politické změny.
Britský deník The Guardian upozornil na nejméně 25 protestních hnutí po celém světě, ve kterých sehrála významnou roli generace Z. Podle politoložky Eriky Chenoweth z Harvardovy univerzity může jít o celosvětové politické probuzení mladých lidí, kteří už nechtějí jen přihlížet tomu, jak politici rozhodují o jejich budoucnosti.
V Bangladéši odstartovaly v roce 2024 studentské demonstrace proti systému kvót na pracovní místa ve státní správě. Postupně se ale změnily v celonárodní odpor proti tehdejší premiérce Šajch Hasíně, která nakonec 5. srpna 2024 rezignovala a opustila zemi.
Protesty provázelo násilí a tvrdé zásahy bezpečnostních složek. Podle zjištění OSN mohlo v souvislosti s demonstracemi zemřít až 1 400 lidí.
Výraznou roli sehráli studenti také v Srbsku. Protestní hnutí tam vzniklo po pádu přístřešku na nádraží v Novém Sadu v listopadu 2024, při kterém zemřelo 16 lidí. Neštěstí vyvolalo otázky kolem korupce a fungování státních institucí. Studenti následně organizovali demonstrace, pochody i další protestní akce.
Jejich hnutí nakonec uspělo také ve volbách. V parlamentních volbách 25. října 2026 získala studentská kandidátka 140 z 250 křesel a porazila dosud vládnoucí Srbskou pokrokovou stranu Aleksandara Vučiće, informovala agentura AP.
Mladí lidé ale neprotestují jen proti politickému vedení. V Maroku se v roce 2025 rozšířily demonstrace hnutí GenZ212, které požadovalo lepší zdravotnictví, kvalitnější vzdělávání a konec korupce. Úřady proti protestům tvrdě zasáhly, upozornila organizace Human Rights Watch.
Protestní vlna dorazila i do západní Evropy. Ve Francii středoškoláci už od září blokují školy a požadují lepší podmínky pro vzdělávání. Vadí jim hlavně nedostatek učitelů, přeplněné třídy nebo chátrající školní budovy. Začátkem listopadu se blokády znovu rozšířily do Paříže, Lille, Toulouse i Marseille. Podle ministerstva školství studenti 2. listopadu zablokovali 41 středních škol, studentské organizace ale uváděly až 150. Policie proti některým protestujícím zasahovala a zatýkala je, informoval The Guardian.
Do ulic vyšli také mladí Italové a Italky. Na konci října se studenti zapojili do celostátních demonstrací proti rostoucím životním nákladům, nízkým mzdám a zvyšování vojenských výdajů. Požadovali také více peněz na školství a dostupnější bydlení. Protesty se konaly ve více než 40 městech včetně Říma, Milána nebo Turína. Nešlo ale výhradně o studentské akce. K demonstracím, které doprovázela celostátní stávka, se připojili také zaměstnanci a odboráři, uvedla agentura Reuters.
Na konci října protestovali také mladí Němci a Němky pod heslem Gen Z regelt, tedy zhruba „Generace Z to vyřeší“. Požadovali dostupnější život, větší investice do vzdělávání a sociálních služeb nebo zrušení plánované povinné vojenské služby. Jen v Berlíně dorazilo podle policie na demonstraci přibližně pět tisíc lidí, informovala německá veřejnoprávní stanice rbb.
Přestože se požadavky v jednotlivých zemích liší, řadu mladých lidí spojuje pocit, že politici jejich problémy neberou dostatečně vážně.
„V jednom se všichni shodneme. S mladými se až příliš často zachází jako s dětmi a dostatečně se jim nenaslouchá,“ řekl agentuře Reuters sedmnáctiletý francouzský student Bilal Narjissi, který se zapojil do protestů ve Francii.
„Mladí lidé rozhodně nejsou tak apatičtí, jak se o nich někdy mluví“
A co Česko? Přestože zatím neexistuje studentské protestní hnutí s tak zásadními politickými dopady jako v Srbsku, podle spolku Díky, že můžem to neznamená, že by mladá generace o veřejné dění nejevila zájem.
„Mladí lidé rozhodně nejsou tak apatičtí, jak se o nich někdy mluví. Vnímáme, že se stále více zajímají o témata, která bezprostředně ovlivňují jejich život a budoucnost. A když mají pocit, že je něco opravdu důležité, dokážou se ozvat,“ popisuje Julie z Díky, že můžem pro Refresher.
Podle ní to ukázaly třeba poslední sněmovní volby. Výsledky společné povolební studie šesti výzkumných agentur její slova podporují. Volební účast lidí do 24 let dosáhla podle výzkumu v říjnu 2025 přibližně 68 procent, tedy skoro celospolečenského průměru. Ještě před deseti lety přitom nejmladší voliči chodili k volbám výrazně méně než ostatní věkové skupiny.
Změnu lze pozorovat i v zastoupení mladých lidí ve Sněmovně. Po volbách v roce 2025 získalo mandát 12 kandidátů mladších 30 let, zatímco v roce 2021 byli jen tři.
Julie upozorňuje také na aktuální studentské protesty za nezávislost médií a kultury. Podle ní ukazují, že se mladí lidé dokážou mobilizovat ve chvíli, kdy mají pocit, že je v sázce něco důležitého.
Politika je tolik nezajímá. Přesto nejvíc věří, že mohou něco změnit
Zajímavý paradox odhalil výzkum analytického ústavu STEM, který vznikl ve spolupráci s Díky, že můžem pro projekt Generace F.
👉 2/3 mladých si myslí, že jejich generace nemá v politice dostatečné zastoupení
👉 36 procent věří, že mohou vlastní aktivitou přispět k řešení problémů Česka
👉 54 procent si myslí, že se Česko vyvíjí nesprávným směrem
👉 73 procent považuje Česko za dobré místo k životu
Zdroj: STEM pro Díky, že můžem, březen 2025. Výzkum mezi 2 606 respondenty z české populace od 17 let
Přestože se mladí lidé ve věku 17 až 29 let ze všech sledovaných generací nejméně zajímají o politiku a nejméně se v ní orientují, zároveň nejčastěji věří, že mohou vlastní aktivitou něco změnit.
Konkrétně si to myslí 36 procent mladých. Přibližně dvě třetiny z nich ale současně vnímají svou generaci jako nedostatečně zastoupenou v politice.
„Tohle je podle nás jeden z největších problémů. Mladí lidé mají často pocit, že se o jejich budoucnosti rozhoduje bez nich. A vlastně se jim ani moc nedivíme,“ vysvětluje Julie.
Podle ní politici často nedokážou mluvit o problémech mladé generace způsobem, který by jí byl blízký, ani jí dát skutečný prostor zapojit se do rozhodování.
Mladí totiž neztrácejí víru ve vlastní schopnost něco změnit, i když mají pocit, že je politici dostatečně neposlouchají.
Podle dat výzkumu si také více než polovina mladých lidí, konkrétně 54 procent, myslí, že se situace v Česku vyvíjí nesprávným směrem. Přesto 73 procent z nich považuje Česko za dobré místo k životu.
Mladí tak nemusí být nutně nespokojení se svým vlastním životem, ale přesto mohou mít obavy z toho, kam společnost směřuje.
Bydlení, drahý život i obavy z budoucnosti. Generace se shodují víc, než se zdá
Podle Julie jsou problémy mladých Češek a Čechů podobné jako u gen z v jiných zemích. „Mladé nejvíc mobilizují témata, která se přímo dotýkají jejich života a budoucnosti. A v tom se od svých vrstevníků v zahraničí příliš neliší,“ vysvětluje.
Jde hlavně o nedostupné bydlení, rostoucí životní náklady, klimatickou krizi a nejistotu ohledně budoucnosti. Důležitá jsou pro ně také témata vzdělávání, lidských práv nebo životního prostředí.
Právě dostupnost bydlení patří podle STEM mezi největší starosti mladých Čechů a Češek. Ve srovnání se staršími generacemi jí přikládají výrazně větší důležitost.
Z výzkumu ale zároveň vyplynulo, že rozdíly mezi generacemi nejsou v řadě oblastí tak velké, jak by se mohlo zdát. Mladí lidé, mileniálové i starší generace totiž za zásadní problémy považují třeba drahé bydlení, vysoké životní náklady a zdražování. Liší se spíš v tom, jak o těchto tématech mluví nebo jak se snaží dosáhnout změny.
Podle Julie navíc hraje důležitou roli také pocit nespravedlnosti. „Když mají mladí pocit, že se rozhoduje o jejich budoucnosti bez nich nebo že jejich problémy nikdo nebere vážně, může to být velmi silný impuls k tomu, aby se ozvali,“ upozorňuje.
Proč tedy v Česku nevidíme protesty jako v Srbsku?
Nabízí se otázka, proč se česká generace Z zatím nezmobilizovala v takovém rozsahu jako mladí lidé v některých zahraničních zemích.
Podle Díky, že můžem je potřeba hlavně zohlednit odlišné politické a společenské podmínky.
„Protesty v Srbsku nebo Bangladéši vznikaly v reakci na konkrétní události a dlouhodobou frustraci z fungování státu, korupce nebo omezování demokratických svobod. Situace v Česku je v mnoha ohledech jiná,“ říká Julie.
Česká generace Z podle ní svou občanskou angažovanost projevuje i jinými způsoby. Zapojováním do dobrovolnických organizací, komunitních projektů, občanských iniciativ nebo voleb.
Svou roli hraje také to, jestli se objeví konkrétní událost, která dokáže mladé lidi spojit. „Ne vždy se ale najde konkrétní téma nebo událost, která by dokázala větší část generace spojit a vyvolat masovější protesty,“ vysvětluje Julie.
Jako příklad současné české mobilizace lze uvést právě listopadové studentské protesty na podporu veřejnoprávních médií. Ty ukazují, že i čeští studenti a studentky jsou ochotní vyjít do ulic, pokud se jich politické rozhodnutí dotýká nebo v něm vidí širší společenský problém.
Z TikToku do ulic. Sociální sítě mění podobu protestů
Jedním z výrazných znaků současných protestních hnutí je také způsob, jakým se mladí lidé organizují.
Zatímco dřívější studentská hnutí spoléhala hlavně na osobní setkávání, letáky nebo studentské organizace, dnešní generace Z má k dispozici TikTok, Instagram, Discord a další digitální platformy.
Ty umožňují rychle šířit informace, sdílet zkušenosti a koordinovat akce i bez výrazného centrálního vedení. Právě propojení sociálních sítí a pouličních protestů se ukazuje jako důležitý prvek řady současných zahraničních hnutí.
Podle Julie mají sociální sítě zásadní roli také v Česku. „Sociální sítě jsou dnes pro mladé jedním z hlavních míst, kde se setkávají se společenskými tématy. Často se právě tam poprvé dozvědí o nějakém problému, začnou se o něj zajímat nebo zjistí, že podobný názor sdílejí i další lidé,“ popisuje.
Zároveň ale upozorňuje, že sdílet příspěvek na Instagramu není totéž jako se aktivně zapojit do řešení problému. Online aktivita přesto může být prvním krokem k většímu občanskému zájmu.
Díky, že můžem se proto snaží mladým lidem nabízet možnosti, jak se do veřejného dění zapojit i mimo sociální sítě. Třeba prostřednictvím veřejných debat F-TALK nebo vzdělávacích akademií v Praze, Brně a Liberci.
A právě v tom podle Julie spočívá důležitá část občanské angažovanosti, která nemusí být na první pohled tolik vidět.
„Demokracie potřebuje nejen velké demonstrace a gesta, ale i každodenní zájem lidí o to, co se kolem nich děje, ochotu zapojovat se a nést odpovědnost za společnost, ve které žijí.“
Zatímco v některých zemích se generace Z stává hybnou silou rozsáhlých protestů, v Česku se její aktivita může projevovat méně nápadně. Poslední studentské demonstrace i rostoucí volební účast mladých ale ukazují, že představa apatické generace, kterou veřejné dění nezajímá, má k realitě daleko.
