Dne 20. ledna 2025 složil Donald Trump přísahu jako v pořadí 47. prezident Spojených států amerických. A ze směru, kterým se „jeho“ Amerika po prvním měsíci úřadování ubrala, začíná maličko mrazit.
Nejdřív to byla nepoložená ruka na bibli při skládání přísahy. Pak se řešil obří klobouk Melanie Trump, který fungoval jako statement sám o sobě a vlastně i jako štít před Donaldovými polibky. Následně pozornosti médií neunikl ani prázdný pohled Barona Trumpa, který během inaugurace svého otce působil dojmem, že by raději stál kdekoli jinde. Korunu pak bizarní sešlosti kupodivu nenasadilo ani vystoupení kapely Village People, jejichž ikonický flák Y.M.C.A je nejen (ne)oficiální hymnou všech gayů (ačkoliv samotná skupina se tomu brání a dokonce hrozí žalobami), ale paradoxně i oblíbenou skladbou navrátivšího se amerického prezidenta.
Ne, korunu tomu nasadil nikým nevolený miliardář z Jihoafrické republiky. Šéf tzv. DOGE (Department of Government Efficiency neboli úřad pro efektivitu vlády, jehož samotná existence má velké právní mezery) a čerstvě figura označovaná jako „speciální státní zaměstnanec“ Elon Musk se svým gestem zdvižené pravačky – jež opustila bezpečnou výškovou oblast gesta „mé srdce patří vám“ a zároveň netrefila potřebnou hranici pro tradiční mávání, takže přistála v rudé zóně pozdravů přívrženců jistého neúspěšného malíře z Rakouska-Uherska – doslova šokoval celý svět. Elon si prostě zahajloval.
Zdroj: Sociologická encyklopedie
Na rozdíl od Hanči Gelnarové nebo dnes již bývalého kazatele z Michiganu mu za to ale nehrozí žádné postihy. Je totiž pod ochrannou rukou nejmocnějšího muže světa. A to s sebou nese jisté benefity jako třeba beztrestné trollení celého internetu nebo vzkazování německým občanům, aby se přes ty pocity viny z holocaustu už dostali. Vždyť zas tak o nic moc nešlo, ne?
Podobné bizáry či šokující provokace (čerstvě třeba, že USA převezmou kontrolu nad Pásmem Gazy) samozřejmě zní dobře v novinových titulcích a sestavit televizní program čistě z debaty na téma, jestli je, nebo není Musk fašista, jde velmi snadno. Zároveň to však odvádí pozornost od těch daleko problematičtějších aktů, kterými Trump, Musk i ochotní republikáni postupně mění americkou demokracii v oligarchistický stát ne nepodobný tomu, jaký mají dnes například v Rusku, Maďarsku a coming soon i na Slovensko? Snad ne. Putin s Orbánem ale rozhodně patří mezi Trumpovy velké vzory, takže není náhoda, že se jejich stylu vládnutí začíná krásně přibližovat. Nevěříš? Pojďme si to zrekapitulovat.
Fraška v senátu, testy loajality i rozvracení ministerstev
V posledních týdnech se konaly v senátu slyšení s kandidáty a kandidátkami na jednotlivé ministerské posty v Trumpově vládě. Obranu nakonec dostal alkoholik a údajný sexuální predátor Pete Hegseth. Zdravotnictví povede Robert F. Kennedy Jr., který navzdory jménu nepatří mezi oblíbené ani vážené členy slavného klanu, naopak svůj odkaz staví na podkopávání důvěry v očkování a žalování výrobců. Vnitřní bezpečnost pak připadla guvernérce z Jižní Dakoty Kristi Noem, která ve své knize z nějakého důvodu přiznala, jak zavraždila své vlastní 14měsíční štěně. Jo. A to jsou všechno ještě ta – nemůžu uvěřit, že to říkám – „dobrá“ jména. Další pandemii bych teď Americe sice nepřál, ale jinak nic zvlášť ohrožujícícho demokratického ducha této země nekonečné svobody, jedeme proto dál.
Daleko hůř to totiž vypadá na postech šéfa federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) a ředitelky národní rozvědky (DNI). Tam totiž Trump navrhuje Kashe Patela a Tulsi Gabbard. První jmenovaný jel těžce v QAnon konspiracích, samozřejmě lhal o výsledku předchozích prezidentských voleb a byl jedním z pilířů MAGA hnutí při snaze utvořit kolem útoku na Kapitol z 6. ledna 2021 mlhu dezinformací, díky níž to může v nějakých koutech internetu působit, že to byl „den lásky“ (tady je to tvrzení mimochodem hezky konfrontováno s fakty). Gabbard zase pro změnu v minulosti flirtovala s diktátorskými režimy typu Ruska nebo Sýrie, šířila jejich propagandy a obhajovala je proti své vlastní zemi, resp. předchozím vládám, což z ní dělá obří bezpečností red flag a někoho, s kým například země Evropské unie budou určitě moc rády sdílet svá tajemství.
Nejen, že všichni výše zmínění budou (nebo již byli) schváleni, protože cokoli připomínající páteř bys v republikány kontrolovaném senátu (nebo sněmovně reprezentantů) hledal*a stěží, zároveň budou dotyční beze slov plnit vše, co jim Trump přikáže. A ještě tak budou činit s úsměvem na rtech. Což je problém, protože zatímco v prvním období proti Trumpovým nejhorším instinktům stálo pořád dost lidí, kteří upřednostňovali vlast před stranou a jedním despotickým vládcem, nově kolem sebe nikoho takového americký prezident nemá. Což nás přivádí k těm prozatím nejzávažnějším zprávám posledních dní:
- Nejprve jsou tu ty hromadné vyhazovy. O tom, jak nejspíš ovlivnily nedávnou nehodu ve Washingtonu, jsme psali zde. Možná ještě mnohem horší jsou zprávy z dění v FBI. Tady americké ministerstvo spravedlnosti plně pod kontrolou prezidenta (přesně to, z čeho Trump obviňoval Bidena) doslova požaduje obdržení složek lidí, kteří čistě dělali svoji práci – někteří byli pověřeni vyšetřováním výše zmíněného útoku na Kapitol, jiní vyšetřováním zločinů současného prezidenta (ze kterých byl mimochodem nezávislou porotou usvědčen, nezapomínejme na to), aby je Trumpovi lidé mohli následně vyhodit. Požadavku už navíc bylo v době vydání článku vyhověno, zaměstnanci FBI ovšem ženou záležitost k soudům.
V podstatě tu ale máme zločineckého prezidenta, který doslova provádí čistky na těch jediných místech, která by ho mohla v budoucnu jakkoli vyšetřovat. Zbydou jen loajalisté (kteří to budou muset nejprve dokázat) a lidé, kteří se v životě neřídí žádným morálním kompasem, takže jim rostoucí korupce nebude překážet. A že Patel pod přísahou slíbil, že nedojde na žádné politické vendety? Ale no tak... Nemluvě o tom, jak tyto čistky oslabí bezpečnost na americké půdě. O posílení domácího extremismu jsme my a mnoho dalších ale taky varovali. - Vrcholem drzosti, nebo možná spíš ukázkou arogance, s jakou nyní Trump a jeho přívrženci vládnou, je pak napochodování Elona Muska a jeho týmu dvacetiněcoletých ajťáků do budovy ministerstva financí a vyžadování přístupu k citlivým informacím milionů Američanů a Američanek. A jen pro pořádek, DOGE není žádný oficiální úřad, který by si něco takového mohl v tradičním právním státě dovolit. Takový může vytvořit pouze kongres, nikoli prezident. Nakonec se tedy jedná jen o „poradní skupinu“, která má spolupracovat s panelem sněmovny reprezentantů (vedeným pro změnu další antivaxerkou a bytostí doslova alergickou na pravdu, Marjorie Taylor Greene) za účelem hledání způsobů, jak ušetřit peníze. Tak se to alespoň celé navenek tváří.
V praxi Muskovi lidé o víkendu (!) donutili pod výhrůžkami zaměstnance ministerstva financí (většinou kariérní úředníci bez politické příslušnosti) „předat jim klíče“ od systémů ročně operujících s biliony dolarů, hromadou pečlivě střežených informací o dávkách sociálního zabezpečení, zdravotní péči a daňových úlevách a pak... nikdo neví. Jisté je jen to, že soukromá osoba, která v minulosti prohlásila, že chce, aby její platforma X sloužila i k platbám, by pravděpodobně neměla mít k takovým údajům přístup. Škoda, že v žádném relevantním úřadu brzy nezůstane nikdo, kdo by něco takového mohl třeba začít řešit, nedejbože vyšetřovat. - Trump s Muskem rovněž zavírají Agenturu USA pro mezinárodní rozvoj (USAID), která různě finančně pomáhala ve válkou zasažených regionech nebo zemích třetího světa, kde bojovala s hladomorem a dalšími sociálními krizemi. Podle nich šlo o „zločineckou organizaci“.
- Aby toho nebylo málo, jde si Trump čerstvě pro školství. Zrušit ministerstvo bude první krok. Omezit financování, zrušit federální programy druhý. Trump to spojuje s kulturními válkami. Ve skutečnosti za tím jsou volby. Čím vzdělanější lidé, tím spíše volí demokraty.
Nestíhající média v době omezené pozornosti
Jedna věc se musí prozatím týmu podruhé zvoleného Donalda nechat. Byli připravení. Měli strategii. Skoro jako by existoval jakýsi plán. Roadmapa pro to, jakou agendu chtějí od prvního dne vykonávat. Jak se to jen... jo, už si vzpomínám. Project 2025, o němž údajně Trump nic nevěděl, samozřejmě veškeré dosavadní kroky detailně pokrývá a jeho strůjci jsou nyní plně integrováni do současné Trumpovy vlády.
Tím nejefektivnějším nástrojem však v jejich snahách zatím nebyla znalost zákonů ani pravomocí prezidenta (Trump sice podepsal desítky dekretů, na což má plné právo, ale ty mu můžou soudy pozastavit či rovnou zrušit – jak jsme se už přesvědčili u dekretu na zrušení práva na občanství lidem, kteří se v USA narodili, jejž federální soudce zablokoval z důvodu prachsprostého šlapání po ústavě), nýbrž obyčejné zahlcení mediálního prostoru natolik, aby ty opravdu špatné věci měly větší šanci uniknout pozornosti, a tudíž snadněji prošly.
A opravdu, pakliže si některá americká média po prvním období vlády Donalda Trumpa zvykla, že s Joe Bidenem se do Bílého domu vrátil zase klid (a zdravý spánek, hezky osm hodin denně, minimálně), tak v lednu na ně čekal nepříjemný budíček. Po lednovém informačního blizzardu je nanejvýš jasné, že to v následujících čtyřech (!) letech nebudou mít novináři snadné. A modleme se, aby to byly jen čtyři roky. Jistý republikánský kongresman už přišel s návrhem Trumpovi období prodloužit. V tuto chvíli to asi neprojde. Ale před příštími volbami?
Dobrou zprávou je, že svobodná média v Americe zatím ještě nejsou pod útokem tolik, jako se tomu například děje u našich východních sousedů. Špatnou zprávou je, že je to jen otázkou času. I proto je tak důležité, aby zvládala lépe než kdy dřív filtrovat, jaký typ zpráv je zásadní pro další směřování USA a co jsou naopak pouhé pokusy o odvedení pozornosti. Jak se píše i v tomto komentáři, ta je totiž v dnešní době omezená, takže zatímco jsou někteří stále ještě u debaty „nazi salute vs. roman salute“, jeho výsost šedá eminence Musk už mezitím testuje, co všechno si s nově nabitou mocí může dovolit rozvrátit. A na závěr jedno krátké ohlédnutí.
Tím vším Richard M. Nixon jednal v rozporu se svou prezidentskou důvěrou a rozvracel ústavní vládu, k velké škodě věci práva a spravedlnosti a ke zjevné újmě lidu Spojených států.“
Článek II, oddíl 5, článku o obžalobě přijatý výborem Sněmovny reprezentantů pro soudnictví, 27. července 1974.
Před půl stoletím čelili kongres, soudy a další klíčové instituce uvnitř i vně vlády spolu s americkou veřejností útoku prezidenta Richarda Nixona a jeho nohsledů na ústavní pořádek a právní stát. Podařilo se jim ho porazit. Dnes se situace opakuje, a to rovnou za bílého dne a v daleko větším měřítku. A byť nechci nikoho strašit, zvony na poplach by v tuhle chvíli už pomalu, ale jistě měly začít bít nejen v Panamě a Grónsku, ale taky ve zbytku západního světa.
