V neděli 26. dubna si připomínáme 40 let od havárie jaderné elektrárny v Černobylu, která patří k nejvážnějším průmyslovým katastrofám v dosavadní historii. Její dopady na naše zdraví stále ještě neumíme úplně spočítat.
K výbuchu reaktoru v jaderné elektrárně došlo 26. dubna 1986. Únik radiace, který byl po něm zaznamenán, byl desetinásobně vyšší než po výbuchu Fukušimy. Radioaktivními látkami, které vypustila exploze po utrhnutí víka reaktoru, byla kontaminována zóna o rozloze 2 600 kilometrů čtverečních, což se rovná pětinásobku rozlohy Prahy.
Prudký nárůst nejen onkologických onemocnění
Radioaktivní látky se ale šířily vzduchem i dál do okolních zemí. Nejvíce ze všech zemí mimo Sovětský svaz bylo zasaženo Norsko a Švédsko. Zvýšený výskyt radioaktivity byl zaznamenán i u nás. Radioaktivní izotop Cesium 137 zasáhl plochu větší než 200 tisíc kilometrů čtverečních.
V nejvíce kontaminovaných oblastech Ukrajiny, Ruska a Běloruska došlo po havárii k výraznému nárůstu rakoviny štítné žlázy u lidí, kteří byli v době havárie dětmi. Před katastrofou se tato nemoc vyskytovala v 0,3 až 0,5 případu na milion dětí. Po havárii počet případů narostl na 40 případů na milion dětí, tedy přibližně stokrát více.
Vedle přímých zdravotních následků však Černobyl zůstává předmětem vědeckých debat i v otázce jejich přesného rozsahu. Různé instituce se liší v tom, jak interpretují dostupná data. Zatímco některé studie zdůrazňují především prokazatelné případy onkologických onemocnění, jiné upozorňují také na méně viditelné dopady, jako jsou dlouhodobé psychické následky, stres spojený s evakuací nebo sociální rozpad postižených komunit.
„Varování by nemělo vyblednout“
Kvůli havárii bylo přesídleno přes 350 tisíc lidí, někteří se nikdy nesměli vrátit do svých domovů. I tyto „tiché“ důsledky významně přispěly k celkové zdravotní zátěži katastrofy, i když se obtížně kvantifikují.
„Čtyřicet let je dlouhá doba, ale černobylské varování by nemělo vyblednout. Ze svědectví
jednoho z operátorů černobylského reaktoru je známo, že ke katastrofě došlo ve chvíli,
kdy si byli jisti, že mají situaci pod kontrolou. Jaderné bezpečnosti je nadále třeba věnovat
maximální pozornost. Například o prodlužování životnosti jaderných elektráren musí v
první řadě rozhodovat jaderný dozor a jeho experti a materiáloví inženýři. I kdyby jejich
požadavky znamenaly vysoké náklady na výměnu součástí,“ uvedl k havárii Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA.
