Debata s prezidentem o zapojení mladých do veřejného života se v Lánech proměnila v malé zrcadlo celostátní politiky. Opozice byla nadšená, koaliční poslanci bojkotovali snímek s Petrem Pavlem a nešetřili kritikou za kauzu Filipa Turka.
Program setkání na letním sídle prezidentů byl jednoduchý: každý z pozvaných dostal zhruba dvě minuty, aby se s prezidentem podělil o to, co ho přivedlo k veřejnému angažmá v politice a jaké strasti tam jako mladý člověk potkává.
Pozvání přijali poslanci a poslankyně napříč sněmovnou, starostové, zástupci think-tanků i mládežnických organizací stran jako Mladé ANO, Mladí Lidovci nebo Motorgen. Jediným kritériem byl věk do 35 let.
Pozornost všech přítomných se nejvíce upínala k debatě právě s mladými poslanci a poslankyněmi. Na první pohled bylo jasné, že převládají zástupci či zástupkyně opozice – nebylo to však proto, že by snad koaliční poslanci ve velkém pozvání prezidenta odmítali, alespoň dle seznamu hostů, který má redakce k dispozici. Poslanecké kluby opozičních stran jsou však podstatně mladší než vládnoucí ANO, SPD a Motoristé sobě.
Když se člověk zaposlouchal, stačilo pár vět od každého řečníka z řad poslanců a bylo jasné, na které straně ostře sledovaného konfliktu mezi Hradem a vládou jsou. Politici z opozičních stran zpravidla začínali poděkováním prezidentovi, nezřídka následovalo i ocenění jeho práce v konkrétní oblasti.
Politici z koalice po stručném poděkování za pozvání většinou přešli ke kritice, vystupovali ale konstruktivně a slušně. Celé odpoledne, byť jinak s příjemnou letní atmosférou, jako by v určitých liniích kopírovalo spor, jenž mezi Hradem a vládou trvá už měsíce.
„Nechceme být součástí kampaně prezidenta“
Významně se to projevilo i ve chvíli, kdy došlo na společné focení. Zatímco opoziční poslanci se s nadšením řadili kolem prezidenta a focení se zúčastnili i příslušníci hnutí ANO, někteří další poslanci vládních stran zůstali stát opodál a na společný snímek nešli.
„Nechceme být součástí kampaně prezidenta,“ vysvětloval mi toto rozhodnutí poslanec Libor Vondráček (Svobodní, v klubu SPD). Na dotaz, kde podle něj leží hranice mezi běžným výkonem funkce a prezidentskou kampaní, reagoval slovy, že vše, co je veřejné, je kampaň.
Právě obvinění, že si prezident svými kroky dělá kampaň pro znovuzvolení v roce 2028, je přitom hlavním argumentem současné vládní koalice vedené Andrejem Babišem (ANO). Podle politologů premiér v posledních měsících změnil strategii a z Petra Pavla si udělal hlavního politického soupeře. Napětí mezi Hradem a Strakovou akademií tak postupně vyeskalovalo až do bodu, kdy vládní politici otevřeně označují hlavu státu za lídra opozice.
Podle předsedy Mladého ANO Adama Knedlhanse, který pozvání do Lán také přijal, však nejde jen o rétoriku, ale o reálné překračování ústavních pravomocí ze strany Hradu. „Mrzí mě, že máme prezidenta republiky, který má být nadstranický, ale přesto vidíme jeho výpady a popichování vůči vládě. Pan prezident překračuje své pravomoci a ústavní pořádek,“ popsal mi Knedlhans s tím, že nedorozumění začalo už při formování vlády, kdy prezident údajně zasahoval do vládního programového prohlášení, a pokračovalo spory o jmenování ministrů.
Spor o Filipa Turka jako nejhlubší příkop
Zdaleka nejhlubším zářezem do vzájemných vztahů byl spor o kontroverzní postavu Filipa Turka. Poté, co Andrej Babiš sestavil vládu opírající se o Motoristy sobě a (ne)koalici SPD, se měla klíčová tvář Motoristů ujmout jednoho z vládních křesel.
Novináři z Deníku N však upozornili na Turkovu minulost, včetně kontroverzních výroků na sociálních sítích či obdivu k nacistickým symbolům. To byla jen pomyslná třešnička na dort k tomu, jaké kontroverze už čestný prezident Motoristů na triku měl – obvinění ze znásilnění a bití, vyhrožování pracovníkovi ambasády či hajlování na veřejnosti.
Když pak prezident odmítl Turka jmenovat ministrem zahraničí i životního prostředí, vládní koalice to začala vnímat jako osobní a politický útok.
Pro opoziční tábor v Lánské zahradě byl ale tento krok naopak důkazem, že prezident plní roli strážce ústavního pořádku. „Zaplať Pánbůh za našeho prezidenta, že hlídá nějakou elementární politickou kulturu v naší zemi. To, že měl odvahu nejmenovat Filipa Turka ministrem, a další kroky, které činí, zajišťují, že náš ústavní pořádek zůstane takový, jaký je,“ reagoval na můj dotaz místopředseda Lidovců František Talíř.
Podle opozičních poslanců vládní koalice spory s Hradem záměrně přiživuje, aby zakryla vlastní problémy. „Konflikt prezidenta a premiéra je podle mě strašně zbytečný. Myslím si, že tím vláda odvádí pozornost od reálných problémů a od toho, co se sama snaží protlačovat za zákony,“ řekla mi poslankyně Julie Smejkalová (STAN).
Její stranický kolega Matěj Hlavatý ji doplnil s tím, že je podle něj hlavním důvodem roztržky snaha zamést pod koberec fakt, že vláda neplní výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP.
Ještě ostřeji se do chování vládních představitelů opřela pirátská poslankyně Kateřina Stojanová, která poukázala na mezinárodní rozměr celého sporu, konkrétně na nedávnou delegaci na summitu NATO v Ankaře.
„Žijeme v bezprecedentní bezpečnostní krizi, kdy se velice hodí, aby se naši nejvyšší ústavní činitelé úzce koordinovali. Ve chvíli, kdy se ale premiér nechá vláčet nevycválaným egem ministra zahraničí Petra Macinky, koordinace nefunguje. Na summitu v Ankaře z toho byla ostuda a tamní zástupci byli zmatení, proč v čele naší delegace nestojí podle ústavních zvyklostí prezident,“ podotkla Stojanová.
Dříve, než jsem byl poslancem, jsem vás na sociálních sítích velmi ostře urazil. Ve svém prvním projevu v Poslanecké sněmovně jsem se vám omluvil, protože jsem si uvědomil, že to není způsob, jakým chci politiku dělat.
Tento ostrý názorový střet se promítl částečně i do samotných projevů před prezidentem. Zřejmě nejvýraznější moment v tomto ohledu předvedl poslanec Matěj Gregor (Motoristé sobě). Ten vystoupil s nečekaně otevřenou sebereflexí, kterou adresoval přímo Petru Pavlovi.
„Mnohem dříve, než jsem byl poslancem, a mnohem dříve, než jste byl prezidentem, jsem vás na sociálních sítích velmi ostře urazil. Ve svém prvním projevu v Poslanecké sněmovně jsem se vám omluvil, protože jsem si uvědomil, že to není způsob, jakým chci politiku dělat,“ připomněl Gregor.
Hned vzápětí však prezidentovi vyčetl jeho vlastní vyjádření. „Opakovaně o nás uvádíte, že adorujeme nacismus či násilí. Tyto ostré výrazy a zbytečné konflikty společnost rozdělují. Jsem přesvědčen, že právě tato rétorika u čelních představitelů státu zasazuje do společnosti mnohem větší klín,“ dodal s tím, že jeho motivací pro účast na setkání byla snaha vrátit zemi k dobré politické kultuře a ústavním pořádkům.
Když jsem se po skončení oficiální části pokoušela na atmosféru a spory mezi Hradem a vládou zeptat Matěje Gregora konkrétněji, narazila jsem na neochotu věci dále rozvádět. Sdělil mi pouze, že mi rozhovor neposkytne.
Přes všechny nevinné verbální přestřelky a demonstrativní bojkot společného focení však lánské odpoledne ukázalo ještě jednu, o poznání přívětivější tvář. Mezi mladými poslanci se atmosféra nedala popsat jako napjatá.
Mladí politici a političky napříč celým spektrem se po skončení oficiální části přesunuli k rautovým stolům, kde si společně povídali a smáli se. Na jednom místě tak vedle sebe uvolněně diskutovali zástupci a zástupkyně normálně znepřátelených politických táborů. Všichni pozvaní navíc ve svých krátkých vystoupeních nezávisle na sobě oceňovali, jak dobře jejich vzájemná komunikace a spolupráce v Poslanecké sněmovně funguje – to stavěli do kontrastu se staršími kolegy poslanci.
