V New Yorku se v rámci Valného shromáždění OSN uskutečnilo 6. zasedání mezinárodní Krymské platformy.
Prezident Petr Pavel ve svém projevu zdůraznil, že jakákoli diskuse o trvalém urovnání konfliktu musí vycházet z faktu, že ruská agrese začala právě okupací poloostrova v roce 2014.
Český prezident před zástupci desítek zemí upozornil, že zabrání Krymu v roce 2014 bylo hrubým porušením Charty OSN a mezinárodního práva. Zdůraznil, že trvalý mír nelze postavit na akceptování územních zisků dosažených vojenskou silou.
„Cesta k plnohodnotné válce začala na Krymu v roce 2014. Jakákoli diskuse o spravedlivém a trvalém míru proto musí tento fakt uznat. Mezinárodní společenství musí pokračovat v politice neuznání anexe Krymu,“ prohlásil Petr Pavel s tím, že Krym je a zůstává Ukrajinou.
Ve svém projevu varoval také před porušováním lidských práv na okupovaném území – zejména před potlačováním ukrajinské identity, militarizací dětí, svévolným zatýkáním a pronásledováním Krymských Tatarů.
➢ Krymská platforma je mezinárodní koordinační iniciativa, kterou v roce 2020 založil prezident Volodymyr Zelenskyj. Jejím hlavním cílem je spojovat úsilí světových vlád, parlamentů a expertů o ukončení ruské okupace Krymu a obnovení suverenity Ukrajiny.
➢ Česká republika se do projektu zapojuje dlouhodobě – v roce 2023 Praha hostila 2. parlamentní summit této iniciativy.
➢ Na summitu vystoupili také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nebo slovenská hlava státu Peter Pellegrini, který potvrdil, že ani Slovensko nezákonnou anexi nikdy neuzná. Podle zástupců Litvy, Rakouska a dalších zemí by akceptování změny hranic vojenskou silou narušilo bezpečnostní pravidla po celém světě.
Mýtus o „vždy ruském Krymu“
Okupace Krymu se často opírá o narativ, že poloostrov byl „odjakživa ruský“. Krym byl však pod ruskou kontrolou jen zlomek své písemné historie – konkrétně méně než 6 %. Před anexí v roce 2014 byl pod nadvládou Ruska pouhých 168 let.
Moskva je tak jen jednou z mnoha mocností, které o toto území usilovaly. Před ní zde vládli Řekové, Římané, Byzanc, Janované, Zlatá horda nebo Krymský chanát.
Rusko poprvé ovládlo Krym v roce 1783 za vlády Kateřiny Veliké. Následovala dlouhá léta rusifikace a vytlačování původního obyvatelstva. Jedna z nejtragičtějších kapitol přišla v květnu 1944, kdy Stalinův režim během jediného týdne deportoval téměř 200 tisíc Krymských Tatarů do Střední Asie. Tím se drasticky a uměle změnila demografie poloostrova, kam byli následně masově přesouváni etničtí Rusové.
V roce 1954 byl Krym přičleněn k Sovětské Ukrajině. Důvodem byla mimo jiné logistická a hospodářská provázanost – poloostrov byl závislý na ukrajinské pevnině, pokud šlo o vodu, elektřinu i dopravní infrastrukturu. V rámci Ukrajiny tak strávil delší dobu než v Ruské SFSR.
Když se v roce 1991 Sovětský svaz rozpadal, obyvatelé Krymu v celostátním referendu hlasovali pro nezávislou Ukrajinu. Krym se stal autonomní republikou s vlastní ústavou a parlamentem v rámci Ukrajiny.
Vše se změnilo v roce 2014. Rusko provedlo vojenskou operaci, při níž neoznačené jednotky obsadily klíčové úřady, a následně se uskutečnilo takzvané referendum o připojení k Rusku. Předchozí průzkumy přitom ukazovaly, že většina obyvatel si přála zůstat součástí Ukrajiny.
