Z New Yorku do Nebrasky je to více než dva tisíce kilometrů. Přesto česká delegace v čele s Petrem Pavlem zamířila z Valného shromáždění OSN přímo do středozápadu USA. Nejspíš tě překvapí, co vše máme společného.
Vše začalo v druhé polovině 19. století. Tehdy se do prérií na americkém středozápadě začaly stěhovat první rodiny z Čech a Moravy. Klíčovým impulsem byl americký Zákon o domovinách (Homestead Act) z roku 1862, který zájemcům nabízel zdarma 160 akrů (přibližně 65 hektarů) státní půdy pod podmínkou, že na nich budou pět let hospodařit a postaví si tam obydlí.
České země tehdy neprocházely lehkým obdobím. Vrátil se absolutismus, emancipace národa byla v nedohlednu a tisíce rodin čelily chudobě. Tento zákon tak představoval zásadní příležitost.
Část imigrantů nacházela práci v průmyslových centrech jako Chicago, jiní zamířili dál na západ. Nebrasce zakládali zemědělské osady, školy, spolky i kostely.
Výsledkem této migrační vlny je demografický unikát: Nebraska má dodnes nejvyšší podíl obyvatel s českými kořeny ze všech států USA. K českému původu se zde podle sčítání lidu hlásí přes pět procent populace.
Pravidelné zastávky u krajanů jsou prezidentská tradice
Právě tato čísla a historie vysvětlují, proč se český prezident po účasti na Valném shromáždění OSN v New Yorku nevracel hned zpět do Prahy. Pavel se během svých zahraničních cest pravidelně zastavuje na návštěvách u české komunity.
Během návštěvy Austrálie v roce 2024 vyrazil například za krajany do Sydney, ve stejném roce Čechy a Češky navštívil i v texaském městečku La Grange. V Nebrasce však tentokrát nešlo jen o sentiment, roli hrála i neustále se rozvíjející spolupráce mezi oběma zeměmi.
Program českého prezidenta v Nebrasce totiž odstartoval na velitelství Národní gardy. Právě vojenská linka tvoří jeden z nejpevnějších pilířů česko-nebraských vztahů.
Už v roce 1993 v rámci programu State Partnership Program Česko hledalo cestu do západních bezpečnostních struktur. Právě Národní garda Nebrasky (společně s gardou státu Texas) se stala klíčovým partnerem pro transformaci české armády ještě dlouho předtím, než Česká republika v roce 1999 vstoupila do NATO.
Za více než tři dekády se tato spolupráce rozrostla z počátečních konzultací v intenzivní partnerský vztah. Dnes tak třeba Národní garda Nebrasky učí naše piloty tankovat za letu.
Během dopoledního tiskového brífinku i neformálních rozhovorů byla tato blízkost znát na každém kroku.
Generálmajor Craig Strong, šéf Nebraska Military Department a velitel nebraské Národní gardy, vzpomínal na své vazby k Česku velmi živě. Není to tak dlouho, co se vrátil z Ostravy, kde se pravidelně účastní Dnů NATO. Na dotaz, jak se mu v moravskoslezské metropoli líbilo, reagoval bez zaváhání: lidé v Česku jsou neuvěřitelně milí a tamní pivo je prý absolutní světová špička.
„Ahoj! Jak se máš?“ Tady se učí čeština
Pokračovalo se přímo do srdce akademického života – na University of Nebraska - Lincoln. Během debaty se studenty a vedením univerzity rezonovala témata vzdělávací spolupráce, kulturní výměny a především historie výuky českého jazyka.
Univerzita v Lincolnu je totiž v americkém prostředí naprostým unikátem. Čeština se zde v akademickém režimu vyučuje nepřetržitě už od roku 1907, což z ní dělá jeden
z nejstarších a nejstabilnějších českých jazykových programů ve celých Spojených státech.
Kromě standardních kurzů obecné češtiny (od začátečníků až po pokročilé) nabízí univerzita i předměty zaměřené na českou kulturu, historii či českou kinematografii.
Před budovou i v prostorách univerzity zavládla nefalšovaná srdečná atmosféra. Kdykoliv se člověk místních studentů zeptal, zda umí alespoň pár slov česky, okamžitě reagovali s nadšením a hrdostí.
„Ahoj! Dobrý den! Jak se máš?“ ozývalo se ze všech stran. Jeden ze studentů se bez váhání pustil do celé věty: „Jmenuji se Jakub Sikora, studuji česky a statistiku.“
Oficiální hlavní město Čechů a Češek v USA
Zakončení celého dne proběhlo ve městečku Wilber. Pokud existuje místo, kde je „češství“ zakonzervováno v čase a přeneseno přes Atlantik, pak je to právě tady.
Wilber je oficiálně uznaným českým hlavním městem Spojených států (Czech Capital of the USA). Když sem v 19. století přicházely první rodiny z Čech a Moravy, otiskly do krajiny svůj jazyk i způsob života.
V jiných státech se imigrantské komunity postupně rozpustily v americkém mírně homogenizovaném způsobu života, ve Wilberu žije český původ dál. Některé zdroje uvádějí, že až 90 procent z přibližně patnácti stovek místních obyvatel má české předky.
Na svůj původ jsou tu lidé až neuvěřitelně hrdí. I když nejmladší generace už plynule česky většinou nemluví, tradice se předávají z generace na generaci. Ve městě stále funguje tělocvičná jednota Sokol i české muzeum. Nápisy na obchodech jsou dvojjazyčné, na cedulích svítí poameričtěná česká jména a v místních pekárnách voní koláče.
Pro prezidentskou návštěvu připravili místní přivítání, na které se bude ještě dlouho vzpomínat. Petrovi Pavlovi slavnostně předali klíč od města a datum 24. září prohlásili za oficiální „Den Petra Pavla“.
Na náměstí a v přilehlých prostorách se rozezněla polka. Děti v krojích i dospělí tančili tradiční tance, hrály se staré lidové písně a celou slavností se prolínala jak americká, tak česká státní hymna. Při pohledu na zadní strany krojů bylo vidět pečlivě vyšitá rodinná jména, která nesou jasný odkaz domoviny: Kohout, Janků, Kaštánek, Janoušek a mnohá další.
Nebraska je místo, kde se historická odvaha prvních českých osadníků potkává s partnerstvím 21. století. A kde i o několik generací později dokážou lidé na druhé straně planety s hrdostí nosit kšiltovku s nápisem: „Jsem Čech“.
