Výzkum Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ukazuje, že tělesné trestání považuje za důležité 36 % dotázaných. K fyzickým trestům se častěji uchylují rodiče, kteří byli sami vychováváni za pomoci podobných metod.
Výzkum probíhal koncem minulého roku a zúčastnila se ho více než tisícovka rodičů s potomky do 18 let. Jeho výsledky představil na úterní tiskové konferenci šéf výzkumného týmu z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice Radek Ptáček.
Dle výsledků výzkumu fyzické tresty preferují spíše mladší rodiče a ti, kteří mají více dětí. Zhruba čtvrtina vyznává úsloví „škoda rány, která padne vedle“. Plácnutí přes ruku či hýždě a pohlavek jsou přijatelné pro sedm z deseti dotázaných. Sedmnáct procent rodičů míní, že někdy je nutné dítě potrestat pořádným výpraskem.
Tři z deseti rodičů k ráně přistoupí, když se dítě vzteká
„Rodiče si stěžují, že dítě je agresivní a na hřišti bouchá ostatní lopatkou. Dají mu na zadek. Nemůžeme po dítěti chtít, když ho fyzicky trestáme, aby netrestalo své kamarády,“uvedl Ptáček. Dodal, že děti se učí pozorováním.
Více než čtvrtina rodičů si myslí, že fyzické tresty fungují lépe než jiné metody. Zhruba 23 procent dotázaných by pak povolilo tělesné tresty ve školách. Celkem 29 procent uvedlo, že k fyzickému trestu sahají při potomkově drzosti, pětina při lhaní a čtvrtina při ničení věcí.
Naopak zákaz fyzických trestů na dětech by uzákonila čtvrtina matek a otců. „Násilí v mezilidských vztazích považujeme za nepřijatelné, ale násilí na dětech za přijatelné,“řekl Ptáček. Dvě pětiny dotázaných považují bití za selhání rodiče. Za efektivní výchovný prostředek považuje 28 procent dotázaných klidnou domluvu, 14 procent zmínilo zákaz oblíbené činnosti.
Zákaz fyzického trestání platí v 65 státech, dalších 27 zemí ho připravuje
Loni pozornost a nesouhlasné reakce vyvolalo vyjádření ministra práce Mariana Jurečky (KDU-ČSL), který řekl, že není správné uzákonit, že rodič nemůže ve výjimečné situaci ve výchově dát pohlavek či „lepnout jednu na zadek“. Zásadní je podle něj odlišovat nepřiměřené násilí a akt k vymezení mantinelů, o kontextu mají rozhodovat soudy. Jurečka zmínil, že je svým rodičům vděčný za facku v pravý okamžik.
Zákaz bití a jiného fyzického týraní doporučoval republice opakovaně Výbor OSN pro práva dítěte. Před 13 lety ho navrhoval i stejně zaměřený vládní výbor. Na jeho doporučení pak krátce poté přišla s návrhem tehdejší ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková, ale neuspěla.
