Spolu s ostatními evakuovanými šli pěšky několik hodin v sobotu v brzké odpoledne, kdy na středomořském ostrově panovalo 43 stupňů a ve vzduchu se hemžil dým, po rozpálené silnici a s ohněm v zádech asi 8 kilometrů do sousedního Gennadi.
Komunikace s delegátkou prý byla během evakuace téměř nulová. „Chápu, že to není jednoduchá situace. Byli jsme ale na stanovišti ve škole, kde se dalo trochu odpočinout. Tam jsme čekali na autobus, který měla paní delegátka poslat, asi šest hodin,“ popsal. Večer byli evakuovaní turisté v úplné tmě bez elektřiny. „Neviděl jsem, kdo stojí vedle mě,“ říká.
Dramatická byla podle Jana i evakuace na lodích, které pro turisty přijely. Na lodě bylo zakázáno jít s kufry, takže lidé si své věci museli přendat do tašek, které si vzít mohli. „Kufry lidi nechávali na plážích. Jedna paní tam nechala kočárek. Vzala si dítě, kočárek tam nechala a odjeli lodí,“ přiblížil.
„Bylo to už docela ostrý, protože lidi byli nervózní a v dálce jsme viděli plameny. Lodí bylo poměrně málo a ještě byly malý. Lidi se tam cpali a už si dávali i přes hubu. To byl moment, kdy jsem se už klepal jako ratlík. Bylo to hodně vyostřený a hodně nepříjemný. Potom se nám podařilo chytnout autobus, to už byly asi 4 hodiny ráno, a ten nás odvezl na hotel na jih, kde od té doby jsme,“ popisuje cestu.
„Celou dobu to provázela hysterie, děti se bály a brečely,“ uvedl.
Podle českého turisty se nemělo čekat tak dlouho, než k evakuaci došlo. „Měli nám to říct dřív. Personál hotelu byl celou dobu vysmátej jako paprika. Nikdo se nestresoval tím, že tam v pátek večer padal popel a smrdělo to tam jako v udírně,“ přibližuje, jak to na hotelu vypadalo den před evakuací.
Jídlo jsme měli jen díky místním, píše Kolečko
Do náhradního hotelu se podle jeho slov dostali až nad ránem. Nový pokoj, kde by se mohli vyspat, nemají. „Náhradní ubytování nám neseženou. Není totiž kde, protože nejsme jediní. Budou se nás snažit co nejdříve dostat na letiště, abychom odletěli domů,“ vysvětluje situaci.
Ležet museli na zemi. Usnout ale nešlo. Jan se tak vyspal asi jen hodinu. „Celou noc jsme cestovali, teď ležíme na zemi na dlažbě,“ popisuje vyčerpání Kolečko. „Díky místním jsme měli nějaké jídlo, jinak nikdo nic nezajistil.“ Organizaci celé evakuace označil za „jeden velký chaos“.
Momentálně nemá žádné informace o tom, co bude dál, a ani cestovní kanceláři se situaci dle jeho slov zlepšit nepodařilo. Domů odletí možná dnes, to zatím ale neví. „Na tuto dovolenou do smrti nezapomenu, protože takový adrenalin a dobrodružství už nikdy nezažiju,“ říká.
