Psycholožka Annamária Brijáková říká, že sociální sítě jsou již součástí života mladých lidí.
Ztráta přístupu k sociálním sítím může u mladých lidí vyvolat úzkost a napětí. „Někomu mohou sociální sítě ublížit, hlavně pokud nemá ve svém okolí podporu a vedení ze strany dospělých, a, naopak, někdo je rezistentní a to, co vidí na sociálních sítích, ho nijak neovlivňuje,“ říká výzkumná pracovnice Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie (VÚDPaP) Annamária Brijáková. Rizikové je podle ní zejména období dospívání, kdy děti hledají svou identitu a snaží se zapadnout mezi vrstevníky.
„Sociální sítě pro mladé lidi představují prostředek komunikace s vrstevníky, sebeprezentace a celkově socializace, je to součást jejich života. Je úplně normální, že pokud něco takového v životě ztratí, třeba i na krátký čas, může to v nich vyvolat úzkost nebo napětí. V tomto případě je vhodné o tom společně diskutovat, ať už ve třídě, nebo v rodině, a klást si otázky – proč se tak cítím a co to pro mě znamená,“ přiblížila.
Kdo je podle odbornice nejzranitelnější?
Upozornila, že obsah na sociálních sítích není často dostatečně regulovaný a mnohdy jde o idealizované obrazy života neodpovídající realitě, což je podle ní rizikové hlavně pro mladší věkové skupiny.
Připomněla, že pro období puberty je charakteristické srovnávání s ostatními a zabývání se vlastním sebepojetím. Nejzranitelnější jsou však podle jejích slov dívky v raném pubertálním věku od 10 do 14 let. Jak doplnila, dítě v období dospívání hledá svou identitu, zároveň je zmatené v tom, jak si najít svou roli mezi vrstevníky, ve škole, v kroužcích či v partě. „Zkouší zapadnout mezi různé skupiny, osvojuje si názory na život, víru a ideály,“ uvedla Brijáková.
V tomto citlivém období je podle odbornice důležité, aby dospělí dítě nezlehčovali a nezesměšňovali jeho názory či zájmy. „Výroky typu proč tolik času tráví na mobilu či jaké podivné influencerky sleduje mohou výrazně narušit vzájemnou důvěru a pocit přijetí. Pokud si dítě v tomto období nevybuduje vlastní identitu a nenajde svou roli, hrozí, že snadněji podlehne radikalizaci nebo nezdravým vzorcům chování,“ upozornila.
Za důležité považuje, aby se s dětmi o sociálních sítích mluvilo ještě předtím, než na nich začnou působit. „Rodiče by měli jít svým dětem příkladem a v online světě je spíše provázet než zakazovat či odsuzovat to, co dělají,“ doplnila. Diskuse o technologiích, online prostoru a sociálních sítích by podle ní měly být standardní součástí vzdělávání, klidně už na prvním stupni základních škol.
Rodiče podle Brijákové mohou zbystřit pozornost, pokud dítě v důsledku nadměrného času na sociálních sítích zanedbává spánek, školní povinnosti či zažívá úzkost při omezení přístupu k technologiím. „Důležité je nastavit společná pravidla – například kdy technologie nepoužíváme – a s dětmi o nich mluvit, naslouchat jejich názorům. Se stoupajícím věkem by mělo přicházet postupné uvolňování pravidel a vedení dětí k odpovědnému používání technologií,“ uzavřela.
